16. listopadu 2012

Vybírám televizi. Poradíte?

Naše domácí Mitsubishi je z roku 1994, kdy začala vysílat Nova. Kdo si tu dobu nemůže pamatovat, tak jo - to je ještě ta bachratá, která se při přenášení musí obejmout jako mrazák.

Výměna stařenky byla v plánu už pár let. Nejdřív jsem chtěl počkat, až se usadí digitální vysílání a výrobci vychytají mouchy s HD. A poslední rok jsem vyčkával - namlsán průnikem Applu do mobilů - zda se mu nepovede podobný kousek v nepřehledném světě výrobců televizí. Zdá se, že letos ještě ne, a tak práskám do koní.

O TV technologie jsem se nikdy moc nezajímal a tak mi pár dní trvalo, než jsem pochopil nezbytnou terminologii s vydatnou porcí zkratek a zorientoval se v nabídkách, kde pro stejnou funkci používá každý výrobce trochu jiná označení. Osobně jsem navštívil Datart, oba Electro Worldy, Okay Market i Euronics (brr) a pochopil, že nejdůležitější je pečlivý výběr prodavače, se kterým má vůbec smysl se bavit.

Jejich průměrná schopnost podrobně vysvětlit význam některých parametrů a porovnat prodávané zboží leží proklatě nízko a občas si vzájemně odporují. Na druhou stranu uznávám, že výrobci úspěšně napodobují mobilní operátory a banky v tom, aby prakticky nešlo nabídky porovnat, pokud se tomu pravidelně nevěnujete.

Požadavky mám vesměs jednoduché. LED TV s uhlopříčkou 116-120 cm, která umožňuje připojení na net přes integrovanou wifi i ethernet. Z flešky, kamery nebo HDD připojeného přes USB by měla umět přehrát film, muziku i fotky a opačným směrem nahrát záznam vysílání.

Tady číhá první past. Takto připojené záznamové médium se před prvním nahrávání zformátuje a záznamy nepůjdou na jiné televizi přehrát. Nejen stejného výrobce, ani stejného modelu!

Protože máme doma UPC, potřebuji nahrávat z kabelového tuneru. K mému překvapení tímto vypadlo LG (jeho design se mi líbí asi nejvíc), jehož modely prý nahrávají jen z DVB-T. Mamma mia!

Příjemným překvapením je pro mě to, že je už celkem běžné ovládat TV přes aplikaci na smartfounu a tabletu, pracovat s neomezeným prohlížečem (flash však prý zvládnou jen Samsungy) a sledovat v režimu prohlížeče malý výřez TV obrazu.

Tragédií nabídek je ovšem to, že v popisech jednotlivých modelů dominují 3D efekty, hry, přednastavené přístupy na Facebook, Seznam nebo Skype (ten ovšem nebude fungovat bez kamery od daného výrobce!) a programy typu Fitness, Kids apod. Kvůli tomu se snad TV nenakupuje.

Protože LG vypadlo z důvodu výše a k Sony jsem ztratil za poslední roky důvěru (jejich digitální kamera za 20+ tisíc má tak prasácké uživatelské rozhraní, že jsem tomu nemohl uvěřit), na short listu zbyl už jen Samsung UE46ES6900 (nebo 6800) a Philips 47PFL6687.

Obě mají dvoujádrové procesory a zhruba stejnou cenu. Mohu-li soudit z recenzí a komentářů, pro Samsung hovoří větší rozsah formátů, které dokáže přehrát, a snadnější ovládání, pro Philips zase kvalitnější obraz (600 vs. 400Hz), pasivní 3D (většina reakcí považuje aktivní 3D za opravdovější, ale oči příliš namáhající) a příjemný efekt ambilightu (dynamické podsvěcování zdi okolo TV). Zatímco Philips by měl umět oběma směry streamovat obsah mezi TV a iVěcmi, Samsung toto nabízí až od verze výše. Zase však umí zobrazit v režimu prohlížeče kurzor, což prý na Philipsu nepůjde.

Ke konci dvoutýdenní anabáze myslím, že Apple má dveře otevřené, jen zaťukat. Jestli se mu povede designově vytuněná TV s vysoce kvalitním obrazem, intuitivním ovládáním (diskusní fóra oplývají příběhy o tom, kolik času uživatelé tráví např. nastavováním kanálů), rychlejší odezvou, přehlednějším menu - to vše Apple moc dobře umí - a přidají k tomu atraktivní obchodní nabídku obsahu, budou si moci dovolit osekat zbytné technologické fíčurky, které prodražují výrobu a zákazníkům jen znepřehledňují výběr.

Nezvratný výběr a koupi chystám na pondělí, takže bych docela uvítal, kdyby se tu někdo věci znalejší chtěl podělit o svoje zkušenosti, rady a názory. Kupovali jste v posledních 2-3 letech televizi? Co u své nejvíc oceňujete a co vám nejvíc vadí/chybí? Co vám přijde pro výběr důležité a z technické specifikace ne tolik zřejmé?

...Čti dál...

12. listopadu 2012

Vážení slov

Dočtením Lásky nebeské, třetí knížky Poláka Mariusze Szczygiela o Češích, a rozhovoru v LN se Suzanne Vega vynikne povrchnost a populismus drtivé většiny zápisků na Facebooku a Twitteru, které se snaží v první řadě sbírat lajky a retvíty za každou cenu vtipnými bonmoty.

Jasně. Vtipnost se cení a kdo netvítnul fór, ať rodí vemenem. Ale ten nepoměr mě začíná zarážet a poslední dobou až unavovat. Pokud sledujete i zahraniční Twitter, všímáte si toho rozdílu?

V českém rybníčku slaví největší úspěch vtípky plné ironie a sarkasmu. Ti nejlepší v tom dosahují literárních výšin (kdosi už o @cermak napsal, že vtipné pointě obětuje cokoli včetně babičky), méně talentovaní štěbetálci se pak snaží napodobit styl kultovního ŽítČesko a pohladit své ego každou citací u svých fanoušků.

Na Twitteru bych to i chápal. Mantinely 140 znaků vymezují svébytný žánr, jehož naplňování může být intelektuální výzvou podobně jako tvorba limericku nebo hádání sudoku. Méně už rozumím tomu, proč se k rádoby vtipným mikroglosám a posmívajícím se úšklebkům uchyluje čím dál víc lidí na FB, kde délku příspěvku nic neomezuje. Začínají si v tom libovat i ti, kteří dovedli nebo dovedou (zbude-li jim ještě čas) psát na svém blogu vážně, resp. aspoň neusilovat každým druhým komentářem o cenu Mišo Vtipkára.

Čest výjimkám. Jednou z nich je - žádné překvapení, jeden z našich nejlepších textařů, jen jsme ho na netu dříve nevídali - Michal Horáček. Pokud ho čtete rádi, zalistujte si jeho Facebookem pár týdnů nebo měsíců zpátky. Jeho tajmlajna by byla zajímavým čtením i po letech, v tištěné podobě, bez komentářů. Takových je málo.

Nejzajímavější na tom je pro mě úvaha, zda to také můžeme považovat za rys národní povahy, o které velmi zasvěceně píše (z pohledu ne-Čecha) Szczygiel - hlavně žádný patos, raději si dělat ze všeho srandu a z nikoho hrdinu. Jak jsme to ostatně ukázali při posledních volbách.

Jen abychom včas poznali, kdy nám zůstane už jen ta sranda, abychom přežili - než se zase najdou nějací akční disidenti, kterým lehkost našich slov přijde už nesnesitelná.

Citát pro dnešní den:

"Nebeská" zní stejně jako polské slovo Niebieska, jež označuje modrou barvu. A "laska" je literární výraz pro hůlku nebo hůl. V jazyce mladých Poláků je to jednak hezká holka, jednak penis.

...Čti dál...

10. listopadu 2012

Obdivuhodné nápady od Jana Jelínka

Stane se to tak jednou, maximálně dvakrát, za půl roku. Náhodně objevím blog, který žije už delší dobu, a považuji za svou ostudu, že jej už dávno nesleduji a autora blíže neznám. Strávím pak nadšeným čtením půl noci. V případě, že je plný odkazů na výjimečná videa - jako je tento případ - dva dny.

Blog Ideas, I admire Jana Jelínka, který se představuje jako digital pobuda v Loosers, online enthusiastic, advertising activist, "spotřebitelská soutěž" hater, doporučuji všem, které zajímá design, online marketing, typografie, ale v podstatě jakékoli kreativní nápady pro - nejen firemní - komunikaci.

Do oblíbených jsem si uložil více kousků, tady se podělím zatím o tři.

Možná proto, že jsem z posledních dnů digitálním světem předávkován a snad i trochu otráven, možná proto, že sám jsem manuálně dost nešikovný, moc se mi líbí tahle oslava řemeslné zručnosti, kterou si potřebujeme jako lidský druh uchovat.




Další klip věnuji členům ODS. Pro členy oranžových je jiný spot.




Tuhle agenturu budete možná znát. Po druhém vrhu koťat naší Giny nevylučuji, že bude mít u nás pobočku. Pokud neznáte, mrkněte, jaký typ digitálního obsahu bude porn killer.




Citát pro dnešní den:

Something here is not right

...Čti dál...