18. ledna 2012

Já mu to tam švihnu

Člověku se někdy něco najednou povede, ani neví jak. Možná, že když se s tím dostatečně trápí, Bůh si řekne: Hele, už se na to nemůžu koukat - já mu to tam švihnu. A najednou to tam je.

Jenže to člověk musí poznat a nechat to už být, nemontovat se do toho ještě nějakým svým ubohým intelektem. Ale pokud to nepozná nebo je nafoukanej a myslí si, že tam něco přidá - najednou je to v čoudu. A zase to trvá dlouho, jestli vůbec, než to zase přijde.


Takže u studentů není nejdůležitější, aby se naučili [řemeslo], ale pracovat, snad to tak můžeme říct, se svým Bohem v hlavě. S tím, co je tam úžasné, originální, jedinečné. A nechtít ještě něco nad to. Poznat, co člověk může, je vlastně největší umění.

Citát pro dnešní den:

Kurt Gebauer

...Čti dál...

5. ledna 2012

Ucho

Poprvé jsem Kachyňův trezorový film viděl na polotajném promítání ve VŠ klubu Topas na Kaunicových kolejích. Je vlastně divné, že se tento poklad české vlny z konce 60. let v televizi neobjevuje ani v době, kdy už je možné jej beztrestně promítat. Aspoň si nepamatuji, že by ho ČT uvedla např. při výročí listopadu, Kachyňova úmrtí atd.

Až mě po těch letech zamrazilo, jak je to aktuální. A netřeba myslet rovnou na Bártovu bezpečnostní agenturu. Geniálně rozehraná hádka manželské dvojice ukazuje během jediné noci na miniaturní ploše zrůdnou podstatu normalizace - přetvářku jako společenskou normu chování a strach jakkoli vyčnívat z davu nebo dokonce mít vlastní názor.

Závěrečná pointa má přitom mnohem obecnější platnost, než se mohlo tvůrcům před 40 lety zdát. Ani nejde tolik o režim a politické uspořádání. Když jsi schopen a ochoten s námi hrát pokrytecké hry, ohnout se dostatečně hluboko a zapřít přítele i svoje včerejší slova, jsi náš. Máme tě v hrsti a můžeš to dotáhnout třeba na ministra.

Říkám si, že scénář není vůbec náročný na exteriéry. Byl by to úžasný námět pro divadelní hru s aktuálními reáliemi. Chce to ovšem výbornou herečku a herce, kteří utáhnou drtivou většinu představení.

Mimochodem kromě Ucha je na YouTube v plné verzi a s anglickými titulky několik dalších klenotů českého filmu - např. Spalovač mrtvol, Případ pro začínajícího kata, Adelheid, Žert nebo Démanty noci.

...Čti dál...

Stavení

Za devatero horami, mezi Tatrou a Alpami, za devatero řekami, kde mezi zvraty svítá mi, leží jedno město. Takové brr, no, běs to. V té zemi chybí opravdové moře, za to vládcové tam kují hoře - těm, kteří nechtějí zůstat závislými poddanými. Jako to kuře musíte hrabat a jako slepička chodit od úřadu k úřadu, abyste získali všechna povolení a posvěcení a mohli se konečně pustit - do stavení.

Když jsem před dvěma lety narazil na Johnnyho text o stavebním povolení, nenapadlo by mě, jak blízko jsme stále reálnému socialismu se všemi těmi povoleníčky, úřednickým alibismem a kafkovským světem vzájemně si odporujících předpisů. Nenapadlo by mě, že nejabsurdní překážky zdravému rozumu budou klást - a s jakým gustem razítkové moci - hygienická stanice a dopravní policie.

Podle studie Světové banky je u nás potřeba k započetí stavby celkem 36 povolení a mnohá jsou naprosto příšerná právě tak jako zbytečná (či zbytečně přísná a složitá).

Proč by nemělo stačit to, co kdysi stačilo našim pradědům a prababičkám? Zkusil někdo propočítat, o kolik narostly náklady na rodinný dům za posledních sto let, a jaký podíl na tom má zákonodárství státu? Proč by chudí lidé nemohli bydlet bez elektřiny, když se tak žilo kromě posledních desítek let celé lidské dějiny?

Radikálně snížit státem vynucované standardy, které prodražují náš život, např. zvýšit dostupnost bydlení tím, že stát nebude vynucovat, co všechno musejí nové domy splňovat a tak je neúnosně prodražovat, takže se bydlení v rodinném domě stává luxusem i pro střední vrstvy. Stát nemá definovat, co tvoří kvalitu života, ale stanovit a vynucovat taková pravidla, aby každý mohl svobodně hledat své vlastní štěstí.


Citáty pro dnešní den z blogu Václava Urbana

...Čti dál...

1. ledna 2012

Pinot noir sedmkrát jinak

O zážitky z minulé Ryzlink party jsem se podělil až skoro půl roku poté a na vzpomínku na letní ochutnávku mi to vychází až na nový rok. Ale nakonec proč ne? Alepoň to vede k předsevzetí tolik neotálet s tou další.

Tentokrát se sešly tři páry mlsných jazyků a dvě rakouské, jedna argentinská a čtyři domácí modré rulandy. Nastoupenou jednotku zříte níže.



Hodnotilo se stejně - tři body za první místo, dva za druhé a jeden za třetí. Už jsme se lépe připravili a lahve oblékli do papíru, aby byla zachována anonymita vzorků. Experiment opět ukázal, že ne vždy záleží na ceně. Zatímco některé drahé kousky uspěly, jiné vyloženě propadly.

Tak co myslíte, kdo se dostal na bednu? A máte některé z vín nebo vinařství v oblibě?
...Čti dál...