19. ledna 2009

Maia

Podle wikipedie starořímská bohyně jara, podle jiných starolatinské jméno bohyně přírody. Jednu máme v Brně a je v ní každopádně útulno, měkko a teplo. Když si v tichosti objednáte ty správné tekutiny, utiší vaše bolesti a brzy zapomenete na potřebu se neustále někam transportovat.

Řeč je o kavárně, na kterou jsem zatím ve všech těch recenzích a tipech foodblogerů nenarazil. Přitom mě už dlouho žádná tak nezaujala. Proč?

Muzika. Zpočátku jsem ji ani nevnímal. Až později jsem v tlumené kulise poznal jazz a náramně si ho užíval. Hudbu prokládalo anglicky mluvené slovo. Ano, tohle nebyla naše stanice, asi internetové rádio.

Prostředí. Ta přední místnost (bohužel kuřácká) s přirozeným světlem, které sem proniká velkými okny z ulice, je mi sympatičtější, v té zadní (nekuřácké) je zase větší soukromí. Připomíná spíš domácí pokoj a úplně vzadu můžete klesnout do měkkého pěkně hluboko. Nábytek působí stylově a neokázale, zaujmou i fotografie na zdech.

Neuvěřitelný rozsah nabídky. Vím, že to může být na úkor kvality, ale to by chtělo posoudit více návštěvami a nebo vašimi ohlasy. Zatím jsem byl spokojen. Takový výběr z káv, čajů, čokolád, vín, lihovin, sladkostí (včetně několika dobou zapomenutých zákusků) i slaností jsem v brněnské kavárně snad ještě neviděl. A poprvé jsem ochutnal Hendrick's gin s příchutí okurky.

Ceny jsou přiměřené, wifi je samozřejmostí. Obsluha byla jednou ochotná a milá (ta nižší se světlejšími vlasy), podruhé trochu pomalá a zamračená (ta vyšší s tmavšími vlasy). To sladké červené srdíčko, do kterého je stylizováno první písmeno názvu, a tu trochu kýčovitou vánoční výzdobu oken, odpouštím.

Kde? Na Jaselské, kousek od Červeného kostela nebo od mnohem proslulejší kavárny Steiner.

Kéž by si čeští kavárníci a restauratéři konečně uvědomili, jakou škodu páchá na plné pecky puštěné rádio, které si vynucuje hlavní pozornost. Kéž by svůj personál, který nemůže být bez moderátorů smějících se vlastním vtipům a bez do kola omílaných odrhovaček, poslali, kam patří.

...Čti dál...

5. ledna 2009

Netlag

Psychosociální problémy vznikající příliš dlouhým pobýváním na vysokorychlostním internetu. Tendence očekávat podobně vysokou rychlost od fyzické reality vedoucí k netrpělivosti, roztěkanosti a neschopnosti se soustředit.

Loni to vyšlo ani ne na jeden zápis Svědka do týdne a letos to nebude lepší. Jednak je tu ten Twitter. Zabiják blogování si pro sebe uzurpoval skoro dvojnásobek zápisků, i když neporovnatelně kratších. Štěky namísto úvah. Kdo má dnes vlastně čas číst a poslouchat příběhy, když oči těkají po novinkách, aby něco neprošvihly?

A pak ty příznaky netlagu. Kdybych si měl do nového roku dát nějaké předsevzetí, tak snad více trpělivosti. Obávám se, že pomalejší internet řešením nebude, tedy více času v odpojení. Méně času na Flickru a více se zrcadlovkou na krku. Méně šířky, více hloubky. Když mě tu uvidíte moc často, zažeňte mě pryč.

A mějte se v tom novém roce beztížně, odpojeni i připojeni. Nejlépe k sobě.

Citát pro dnešní den:

Z magazínu Pátek LN

...Čti dál...