Ve vlasech měla mašle
tu kytku dal jsi za šle
a zazpíval jí koledy
Dost daleko jste zašli
pak horko touhy našli
však zchladila ji pod ledy
Do hlavně kuli dáš-li
to hlavně kvůli mašli
na holku vezmi ohledy
prostě kašli
Návod pro dnešní den:Zpívat s citem a harmonikou v hospůdkách 5. cenové skupiny
...Čti dál...
- "Neotvírej to proboha! Kolikrát to mám říkat? Seš hluchá? Okamžitě tu lednici zavři!"
- "Vysvětli to tomu dítěti. Nezaměřuj se pouze na to, co dělá špatně. Buď pozitivní. Nepoužívej rozkazy. Vynucená poslušnost je stejně něžádoucí jako vzdor. Dneska bude poslouchat tebe, v patnácti drogového dealera. Nebuď autorita, ale partner. Nepoužívej mocenský přístup. Oslovuj ji křestním jménem."
- "Baruško, miláčku. Tohle je opravdu velmi drahá láhev. Kdyby ji někdo rozbil, tatínek by byl moc smutnej, víš? Ty jsi moje skvělá holčička!
Aha, už jsi ji dokázala vyndat. Opravdu šikulka. Ale myslíš, že bys uměla tu VELMI DRAHOU LÁHEV vrátit zpátky, aby se náhodou nerozbila? Ne, tak ne, oběma rukama! Ne!"
- Kurva, já to věděl.
Přeji všem klidné vánoční svátky a tatínkům & maminkám mezi čtenáři hodně lásky a trpělivosti. Já si jdu zase zalítat s vrtulníkem a pokusit se o čistý gam na Nintendu.
Koho serou Vánoce, ať přijde na panáka.
Citáty pro dnešní den:z knihy Michala Viewegha Krátké pohádky pro unavené rodiče
...Čti dál...
Být jedním z davu a mířit za určitým cílem a nic nevědět, nic netušit, nic nepředpokládat, nic neočekávat, zbavit se intuice, imaginace a intelektu a brát život a věci tak, jak přicházejí. Deprese jako zdroj životní síly a inspirace.
Láska, rituály a stereotypy nás drží při životě. Život je pocit. Jin a jang, gin a junk.
V roce 1986 poprvé vyšli Půlnoční běžci Zdeňka Zapletala. Jeden z nejúspěšnějších československých románů, jehož nákladu 100 tisíc výtisků se dnes žádný z domácích bestsellerů ani neblíží. Ve volném pokračování Půlnoční pěšci z roku 2000 jsou hrdinové Doktor, Baron, Inženýr a Pilot o 15 let starší, usazenější, ale v nových poměrech Zlína stejně tápající a se sebou nespokojení jako tehdy v socialistickém Mlíně.
Když jsem si v těch starých číslech Neonu četl rozhovor se Zapletalem, dostal jsem na pokračování příběhu Běžců chuť. Trochu ze sentimentu, trochu ze zvědavosti, jak to na mě bude působit po tolika letech, navíc 7 let po vydání.
Musí bolet všechno, co je krásné? Bůh odpouští těm, kteří začnou pochybovat o tom, čím si byli naprosto jisti.
Nic už není jako dřív, ale slunce stejně pořád vychází jenom kvůli nám.
Jsem si skoro jistý, že Zapletal rozpustil do Doktora velký kus autobiografie. Ta postava má moje sympatie, ale zároveň se mám před ní na pozoru. Asi si nechci připustit, že bych se mu mohl v lecčem podobat.
Varování: čtení může způsobit pocit deprivace a bezvýchodnosti. Jediná optimistická věta je až úplně na konci.
...Čti dál...
Po dlouhé době jsem updatoval v bočním sloupci poslední knihy a filmy. Filmový výběr mých top přesouvám sem a pokusím se tu zdůvodnit, proč právě tyhle.
Amadeus
Forman jako jediný režisér tu má tři, tento je na prvním místě. Když Mozart na smrtelné posteli diktuje Salierimu a ten nestíhá zapisovat noty, není to jen oslava hudby, ale úplné odevzdání se jí. Génius opakovaně ukazuje, jak se bez větší námahy ponoří až na dno, kam by se ostatní nepouštěli (i když by to třeba někdy dokázali). Hudba má ve filmu přímo hmatatelnou sílu (místo výchovných koncertů bych posílal teenagery do kina na Amadea).
Matrix
Důstojné pokračování Tarkovského a temných sci-fi příběhů typu Blade runner. Nejde tolik o technické triky a prostředí počítačových her na internetu, ale i to vytváří nový kontext pro to, zda a jak vnímáme objektivní realitu. Máte už chuť na červenou pilulku?
Forrest Gump
Jak šťastná bývá nevědomost. Geniálně vymyšlený scénář prolétavající moderní historií Ameriky geniálně zahraný Hanksem. Pro někoho film útočící na city, ale tak k čemu by hergot měly být, než abychom je používali?
Na dotek
Dva propletené páry (ostatně víc herců není třeba), koncentrované emoce a muzika Damiena Rice. Natočeno podle divadelní hry, která se hrála i v brněnské Redutě. Už jste se někdy žárlivě hádali do krve se svým partnerem? Proč jsme chlapi tak zvědaví a sebetrýzniví?
Jaro, léto, podzim, zima... a jaro
Aspoň jeden kousek od Korejce Kim Ki-duka. Jak je u něj obvyklé, moc se ve filmu nemluví. Po něm je také lepší nemluvit a jít si sednout na čaj. A nebo se projít v lese.
Invaze barbarů
Kanadský film o umírání. O přátelství a pochopení pro lidské slabosti. O tom, co je pro nás důležitější. Mrzí mě, že jsem stále neviděl Úpadek amerického impéria, na který Invaze volně navazuje.
Americká krása
Třeba kvůli tomu sáčku poletujícímu ve větru. Dokáže tenhle film vůbec pochopit někdo pod třicet?
Schindlerův seznam
Svět není černobílý a nikdy nebyl. Každý si musí srovnat svoje misky má dáti dal. A ocenit lidský život.
Přelet nad kukaččím hnízdem
Tímhle Forman dobyl Ameriku, jedna z nejlepších rolí Jacka Nicholsona. Dokonalá metafora pro vzepření se manipulaci totalitním režimem. Abychom nezapomněli, že nejde jen o to mít sílu utrhnout umyvadlo, ale také o to najít odvahu to zkusit.
Tygr a drak
V roce 2001 získal čtyři Oscary, mj. jako nejlepší neanglicky mluvený film (mezi nominovanými porazil Hřebejkovo Musíme si pomáhat nebo Amores Perros). Pro někoho asijská pohádka s bojovými tanci. Já si v tom našel mnohem víc a ten hudební motiv bych mohl poslouchat hodně dlouho.
Proti zdi
Cože, německý film o Turcích? Přesto žádné nudné sociální drama. Jen silná a uvěřitelná love story ze současnosti, která si nebere servítky. I tady hraje hudba významnou roli.
Nepřítel státu
Ten film je z roku 1998. Jaké technologie mají k dispozici vlády dnes? Jedna z bravurních rolí Gena Hackmana. Vtipné, akční, přitom na dost vážné téma.
Rabín, kněz a krásná blondýna
Aby tu byl zastoupen také lehčí žánr. Originální název Keeping the faith se hodí lépe. Takhle si dělat srandu z věrouky, no není to nejlepší způsob jak si udržet nějakou víru v tomto odcizeném světě?
Lásky jedné plavovlásky
A ještě jedna komedie. Pro někoho nejlepší a nejtrapnější Formanův film. Kvůli Haně Brejchové, postelové scéně Pucholta s rodiči, kvůli vzpomínkám a době, kdy jsem jej viděl poprvé.
...Čti dál...
O politice tu chci psát jen výjimečně a Vánoce na to nejsou ideální čas. Jenže právě teď mi to nedá.
Na multiblogu Aktuálně stojí za pravidelné čtení z těch desítek celebrit a politiků jen pár. Námatkou Jan Bubeník, Ivan Medek (je to výborný nápad využít pro jeho nezapomenutelný hlas ze "štvavé vysílačky" audioblog), Martin Krafl, Karel Hvížďala, Pavel Kohout nebo Edvard Kožušník. A také Jan Štern, který úvodem prosince připomněl 10. výročí tzv. Sarajevského atentátu. Tato vítězem zvolená nálepka dosud úspěšně maskuje pravou podstatu případu, jehož "forma je vydávána za podstatu, přičemž sama podstata se s uplynulým časem prostě vytratila."
"Tehdy Jan Ruml s Ivanem Pilipem vyzvali Václava Klause k resignaci, protože měli už dost toho, jak se vedení ODS snaží vyhýbat odpovědnosti za korupční skandály. Chtěli, aby vedení strany uvedené kauzy důsledně vyšetřilo a aby vyvodilo personální a systémová opatření, aby se tomu pro příště zabránilo.
...
Dnes už nikdo netuší a ani nikoho nezajímá, že v ODS proběhl první a zřejmě i poslední boj o to, zda se politika bude provozovat čistě a bez korupce. Byť se to dnes, kdy drtivá většina lidí je v politice proto, aby z toho „něco“ měla (vliv, funkce, provize, zakázky, moc), zdá divné, tak jistá politická garnitura tu před deseti lety svedla a prohrála boj o čistotu politiky s těmi, kdo za špatnou korupci považují jen tu, na kterou se přijde."
Ano, Švejnar jako možný prezident může někomu připadat málo charismatický a výrazný. Konečně je to však kandidát, za kterého bychom se v čele státu nemuseli stydět a který může Klause vyprovodit z vrcholné politiky do zaslouženého důchodu, kde možná dokáže svým vnoučatům nějakou tu chybu přiznat. Pokud si tedy Klaus místo veřejné debaty se Švejnarem nezajede zalyžovat třeba do Alp.
...Čti dál...
František Kostlán mi v pátek připomněl, že to jsou už tři roky, co na rakovinu zemřela Zuzana Navarová. V posledních letech života jste za jejím jménem mohli číst d.T., což odkazovalo na vyvdané příjmení de Tejada. Podle Ivana Gutiérreze, se kterým založila skupinu Koa, je možné, že hlavním důvodem sňatku bylo pomoci manželovi emigrovat z Kuby.
A tak jsem přes víkend zalistoval v domácí fonotéce a vrátil se k době, kdy jsem poslouchal Nerez i Koa. Stále horké jsou vzpomínky na lidi, kteří se mi vybavili. Jak opravdová se mi ta doba zpětně jeví v porovnání s tím, co vidím dnes okolo sebe. A sakra, říkám si, to už je krůček k tomu, abych zvedl stařecky prst a vyčetl současnosti, že už není to, co bývala.
Tohle zpívá v písni A Deus na svém posledním albu Barvy všecky...
Zachraň mě, zachraň mě
v poutech, ne v bolesti
zachraň mě, zachraň mě
v Bohu, ne v neřesti
Miluj mě, miluj mě
ať je mi do pláče
Miluj mě, miluj mě
rychlostí tryskáče
Rezavý kamínka
horký jak vzpomínka
hřejou si pro sebe
a já chci do nebe
Citát pro dnešní den:Od Petra Kalandry se mi dostalo prosté informace, že mám „dobrý kozy“. Tehdy mě jeho sdělení pohoršilo, dnes mě rozveseluje.
/ze seriálu Miláčkové Zuzany Navarové v Neonu č.7 o vzpomínkách na Marsyas/
...Čti dál...
Už jednou jsem tu psal o Martinu Reinerovi. Pod jménem Pluháček vedl vydavatelství Petrov, které se 15 let věnovalo původní české tvorbě. Od loňského roku jeho činnost nahradilo rozsahem aktivit skromnější Druhé město. Vydavatel Michala Viewegha, brněnský básník a prozaik, zanícený blatnolog. Méně lidí ví o jeho pořadu Musicology pro Rádio Student nebo o tom, že v letech 1996-2000 spoluorganizoval srazy literátů na Bítově. Na české poměry výjimečně nápaditý a provokující - jak sám říká - podnikatel hobysta.
Tento týden Reiner zpřístupnil dlouhou dobu připravovaný web obsahující spoustu zajímavých textů i videozáznamů, které dokumentují jeho široký rejstřík. Strávil jsem nad nimi v příjemném rozpoložení pár hodin. Nejvíce pročítáním deseti vydaných čísel kulturního měsíčníku Neon z období 1999-2000. Víc jich bohužel nevyšlo.
Rozsáhlé texty o kořenech prostituce a vlivu omamných látek na uměleckou tvorbu, vedle toho úvahy Kellera, Plzáka, Třeštíka nebo Gruši nad tím, zda si současná euroamerická civilizace vystačí s Desaterem, vzpomínkový seriál Miláčkové Zuzany Navarové, k tomu povídky, básničky, fotografie. Pro Pluháčka pokus o český New Yorker, pro některé recenzenty prý literární Playboy, pro mě každopádně originální počtení s nostalgickým povzdechem, že ani po sedmi letech se něco podobného u nás nechytilo.
Citát pro dnešní den:Jestliže byl kdysi establishment krovem nad hlavami vydřiduchů, kapitánů průmyslu a aristokratů, dnes je tím nejskvělejším reprezentantem stádnosti... jistě přinejmenším u nás. Průměr až podprůměr v myšlení i činech. Naši "nejlepší" jsou spolehlivou hrází proti všemu osobitému, jedinečnému, svému. Establishment se prostě stal součástí klanu ubohých.
Nemluvím tu o penězích, o bohatství. Jde mi o výlučnost. O výlučnost ducha, snů, životních cest. Milionář u toho není víc než metafora takové výlučnosti.
/ Z Reinerova seriálu Okýnko milionáře, který píše každý týden pro iDnes/
...Čti dál...
