10. července 2007

Agování

My pořád něco děláme, pořád se někam řítíme, máme dojem, že svou činností a svým působením se dostaneme z bodu A do bodu B - a tam bude blaženost. Než jí dosáhneme, musíme prostě udělat to a to a to a nemáme čas se zastavit, posadit se, popovídat si, vydržet sami se sebou a přemýšlet. Proč dělám tohle, proč preferuji tamto. Neudělám si čas na svá proč. Myslím, že potřebujeme vnitřní pohodu a spolehnutí na druhé. Tím se nám uvolní tenze...

Říká Dana Němcová v odpovědi na otázku, co je největší překážkou, abychom byli šťastni. Prý je to na to psychologický termín - agování.

Ještěže tu nějaké tajemství je a že žádné opravdové nelze odhalit. Jenom ta malá. /Václav Cílek/

Citáty pro dnešní den:

Další posezení s Janem Burianem

...Čti dál...

9. července 2007

EU prý financuje porno, vyvrcholme současně

Také jste to četli? Třeba tady nebo tady. Pravda je mnohem prostější, sprostější jsou novináři. Evropský program Media podporující filmovou tvorbu v zemích EU spolufinancoval i několik propagačních spotů sestříhaných z filmů, které získaly grant. Vybrána byla témata Radost, Smutek a Láska (ta má celkem dvě verze).

V Bruselu bývám čím dál alergičtější na prázdné fráze v eurospeaku, kterými úředníci Evropské komise někdy informují o výstupech projektů, u nás mě zase vytáčejí zbytečné střelby pod pás na cokoli s EU nálepkou. V tomto případě asi někdo zapomněl, že marketing potřebují i státní kulturní instituce nebo díla spolufinancovaná z veřejných peněz.

To, že výsledky propagace většinou za moc nestojí, je druhá věc. Tohle je ale právě ten opačný případ. EU se může hrdě chlubit tím, že přispěla na filmy jako Amélie z Montmarteru nebo Goodbye Lenin. Kdyby si erotiky lační školáci stahovali z YouTube místo jiných právě tento klip (o čemž silně pochybuji), myslím, že by mravokárci mohli být úplně klidní.

Tak, teď snad už konečně nebude eros téma na posledním místě. To bylo vážně zavádějící.

Citát pro dnešní den:

Podrobné vysvětlení najdete v blogu Tomáše Baldýnského.

...Čti dál...

8. července 2007

Za drogou v lázních

Průměr denní dávky se mi podařilo stlačit na dva a čtvrt kusu denně, což odpovídá šesti celým a pěti neúplným projekcím. Důsledněji jsem totiž začal odcházet z kraje, poloviny i ne dlouho před koncem filmu, pokud se zdálo, že lepší už to nebude.

Když k tomu přidám dvě divadelní představení Husy na provázku (povedená novinka Shakespyré a recitál 200 malých cigaretek) ve stanu, dva prodloužené obědy s archivní Frankovkou 1999 (věřím, že tohle si najde toho správného čtenáře ;) v Charlestonu, jeden čaj o ČTvrté, několik výstav (nemám nic proti nahým tělům, ale pokud jde o Ferlinghettiho, zůstanu raději u jeho poezie) a pár fotoseancí (první reportážní momentky již vystaveny), nedalo se za čtyři dny stihnout o moc víc.

Pravidlem posledních dvou let se stalo dát si jednu snídani (pokud se tomu tedy dá vzhledem k pokročilé hodině ještě tak říkat) v hotelu Richmond spojenou s návštěvou Galerie umění. Číšník, kterého si pamatuji již z loňska (to je asi karlovarský fenomén - známí, které rádi potkáte jednou za rok, aniž by znali oni vás) je jako vystřižený ze starých dobrých časů, jež jsme nezažili. Má zvučný hlas Oldřicha Nového a při placení kartou vás oslovuje jménem. Pokud ho ještě nikdo z věhlasných režisérů neobsadil, měli by jednou vystrčit nos z celebritního Puppu.

Pro filmové labužníky musí být alespoň malou náhražkou živého zážitku pročíst si festivalový deník Tomáše Baldýnského. A pro ty, kteří neznají festivalové znělky nebo těžce nesou konec každý rok jiných a hraných verzí, doporučuji nostalgicky zavzpomínat např. v archivu neoficiálního webu Festivary nebo na webu oficiálním.

Co ještě dodat? Všiml jsem si, že Marek Eben kouří už dopoledne při práci doutník, začal jsem si tedy dávat k ranní kávě kapku ginu. Že to nesouvisí s výběrem filmů? Uvidíte příště...

Citát pro dnešní den:

Tak je to ve Varech se vším - když tam jste, tak jste tím zcela pohlceni a automaticky najedete na to příšerné tempo festivalu ve snaze stihnout co nejvíc projekcí a akcí. Když jste doma, tak vám přijde trochu nepochopitelné, že někde v tom Rusy obleženém západočeském městě probíhá jakýsi festival, kde nějací divní lidé chodí na jakési divné filmy a média se z toho můžou zbláznit. /z blogu Ireny Hejdové/

...Čti dál...

1. července 2007

Reportáž psaná na zahrádce

- Jak vypadá praktický nácvik negativního myšlení?
- Musíš začít den tak, že se podíváš do zrcadla a zeptáš se sám sebe "Co je na mně doprdele tak dobrý?" Pokud je tvou odpovědí dlouhý seznam skvělých vlastností, neprošel jsi testem.


- Mnohé dnešní "nezávislé" filmy jsou jednoduše komerční. Nemůžou situaci zachránit čím dál hojnější undergroundoví amatéři?
- Nevím, ... digitální video znamená bohužel smrt herecké práci - jejich tváře prostě na videu nejsou vidět. Autorům také zpravidla chybí distribuční kanál, takže film vystaví na internetu. Koukáte na něj v maličkým okýnku, vyřizujete si přitom email a zároveň hrajete nějakou podělanou hru. Neumím si představit nic smutnějšího.


První dva filmy v letošních Varech byly více než dobré, stejně jako první oběd v Charlestonu. Mělo by se mi tu zase líbit.

Citáty pro dnešní den:

Režiséři Bard Breien (autor zatím divácky nejúspěšnějšího filmu Kurz negativního myšlení) a Tom DiCillo (stál u počátků americké nezávislé scény).

...Čti dál...