24. června 2007

Zajímavost Flickru

V některých týdnech jsem si tak často hrál s fotkami, že ani nezbyl čas, resp. nebylo co, psát. S koupí zrcadlovky jsem se navíc stal velkým fanouškem Flickru. Vyhovuje mi jednoduchost jeho rozhraní a chytře vymyšlené socioware funkce. Také si říkám, že nemusím spoléhat ve všem na Google a mít - jak říkají Angličané - nějaká vajíčka v jiném košíku. Za roční poplatek $25 jsem si pořídil profi účet, abych mohl využívat kolekce a více než tři sety plus pár drobných výhod.

Svědkova homepage se za necelý rok přehoupla přes 1500 zobrazení, což je sice v porovnání s pravými flickristy nicotné, ale pro mě každopádně pádným důvodem poděkovat vám všem, kteří se tam občas chodíte podívat a zvyšovat mi rating.

Často se bavím tím, jak Flickr u každé fotky počítá parametr zajímavosti (interestingness) - kombinací počtu zobrazení, počtu komentářů, počtu uživatelů, kteří si ji označí jako oblíbenou, a její aktuálnosti. Je zřejmé, že nejde jen o četnost výše uvedených aktivit, ale také o to, kým jsou generovány. Podrobnosti nejsou známy, ale myslím, že svoji roli hraje i zajímavost jejich nositelů, tj. zda jsou registrovanými uživateli Flickru a jak zajímavé jsou jejich fotky.

Pokud se podle zmíněných parametrů spočítá zajímavost jednotlivých fotek, jistě jde spočítat celková zajímavost jejich autora. K ní mohou přispívat i jiné věci, např. kolikrát si daného autora uložili ostatní uživatelé do kontaktů, do kolika uzavřených skupin je pozván apod. (opět by šlo spočítat zajímavost celých skupin podle zajímavosti členů a dávat jim tak různou váhu).

Podobné hodnocení (např. na SMEblogu nazývané karma) mi ostatně schází na Bloggerovi. Čtenáři zatím nemohou články hodnotit a vytvářet tak pro autora jinou zpětnou vazbu než je pouhá návštěvnost. Nad články by podobně mohla fungovat karma i pro autora a např. u komentářů by se dalo rozlišovat, které mohou podléhat méně přísné moderaci.

Foto pro dnešní den:

Zatímco v počtu zobrazení stále vede rozpadlý vrak u kapverdského ostrova, v zajímavosti je na čele kupodivu má úplně první použitelná fotka z DSLR. Kdo uhádne čeho?

...Čti dál...

22. června 2007

Hledání totožnosti

Přátelství je pro muže nepostradatelné, aby mu správně fungovala paměť. Vzpomínat na svou minulost, nést ji vždycky s sebou, může být nezbytnou podmínkou zachování, jak se tak říká, integrity svého já. Aby se vlastní já nescvrklo, aby si člověk uchoval svůj obsah, vzpomínky musejí být zalévány jako květiny v květináčích, a zalévání vyžaduje pravidelný kontakt se svědky minulosti, to znamená s přáteli. Jsou naším zrcadlem; naší pamětí; nežádá se od nich nic, jen aby čas od času vyleštili zrcadlo, aby se v něm člověk mohl na sebe dívat.

Jak se rodí přátelství? Zajisté jako spojenectví proti nepřízni, spojenectví, bez něhož by muž byl bezmocný vůči svým nepřátelům. Možná už neexistuje životní potřeba takového spojenectví. ... Přátelství už nelze prokázat nějakým hrdinským činem. Už se nenaskýtá příležitost vyhledat vašeho zraněného přítele na bitevním poli nebo tasit šavli na jeho obranu proti banditům. Procházíme svými životy bez velkých nebezpečí, ale také bez přátelství.


Citáty pro dnešní den:

Totožnost (Milan Kundera)

...Čti dál...

Superchameleon

Koupil jsem si první DVD. Tedy ne, že bych dříve jen pálil. Jsem kinofil, dívat se na filmy doma a při zastaveném obrazu si dojít pro tyčinky není jaksi můj šálek.

Vlastně jsem jej původně koupil jako dárek do Londýna s tím, že ještě doma zkontroluji, zda to bude pro mé přátele stravitelné a budu mít odvahu to poslat. Měl jsem. A další den jsem si šel koupit druhé pro sebe. Když mělo být nějaké DVD mé první, tohle je optimální volba.

Kromě záznamu jejího koncertu s newyorskými Bang On A Can All-Stars v pražské Akropoli obsahuje TV nahrávky z doby, kdy byla rockovou ďáblicí s Dunajem, ze zpívání s dětmi v kostele, ze zkoušení ve svém domku v Lelekovicích a dokonce i ukázku první filmové role cikánečky v Hanákových Růžových snech.

Iva Bittová - Ženská mnoha tváří a talentu. Nedávno jsem ji viděl v Tajnostech Alice Nellis. Končilo to před půlnocí a v kině nás bylo méně než deset. Takový malý jiný film, pro ty na okraji.

Citát pro dnešní den:

Před dveřmi opráším sníh z vlasů
sníh z paží, z rukávů, sníh z řas
za dveřmi nechávám
svůj promrzlý stín
když dovnitř vklouzávám,
srdce roztávat cítím /Iva Bittová, V černém/

...Čti dál...

10. června 2007

Roman Staněk and Pavel Kohout are back

Malý update v Životech těch druhých. Roman Staněk a Pavel Kohout začali po delší přestávce opět blogovat. A pochybuji, že by právě oni nevěděli, co s volným časem.

U Romana Staňka tak mají čtenáři zase možnost nahlížet do myšlenek (a také do pěkných fotek) českého IT podnikatele světové třídy. Toho, který vrací slovu podnikatel svůj pravý význam. Na svoje předchozí české blogy Geeklandia a Ostrovan navazuje, v angličtině psaným, Push-Button Thinking.

Na webu ekonoma Pavla Kohouta je opět možné číst jeho analytické postřehy, z nichž některé píše pro Hospodářské nebo Lidové noviny. Doporučeno všem, kteří chtějí lépe chápat politické hry s omezenými zdroji a učit se z příkladů minulosti.

Slovo pro dnešní den:

Entrepreneurship

...Čti dál...

Po roce a po stoprvé

Když jsem publikoval předchozí post, byl to na tři dny přesně rok, co jsem si začal se Svědkem. Byl zároveň stým v pořadí, to tedy vychází průměrně asi na dva zápisky týdně. Co mi to dalo a vzalo? Čas na rekapitulaci ztrát a nálezů.

1. V hlavním smyslu autoterapie splnil blog svůj účel. Získal jsem určitý odstup od minulosti, snad i určité zvnitřnění a zklidnění. Psaní je sebekultivující, pojmenování událostí okolo nás je pomůže lépe pochopit, utřídit si myšlenky. Chtěl jsem si také zkusit psát jinak a o něčem jiném, než jsem byl zvyklý.

2. Blogerský svět je relativně malý, aspoň v českých končinách. Počty komentářů často klamou, pocházejí většinou od těch samých spřízněných duší, co si samy píšou blog. Z čehož vyplývá, že kdo komentuje aspoň pod svou přezdívkou, jeho blog si brzy najdou. A najdou si jej i neblogující, u kterých jste to nečekali.

3. Ti nejzajímavější blogeři (a jejich podíl přirozeně dosahuje řádu promile) jsou výjimečně inteligentní a lze je bez nadsázky považovat za elitu. Na druhé straně drtivá většina z nich pracuje v IT odvětví nebo v IT profesích, což - suše řečeno - do značné míry zužuje sociální pestrost blogerské komunity a odděluje ji od běžné populace (a to má svá plus i mínus).

4. Osobně jsem se setkal zatím se dvěma oblíbenými blogery a obě setkání - ačkoli každé jinak - byla velmi příjemná (není asi náhodou, že ani jeden z nich není typickým představitelem IT světa). U další(ho) z oblíbených jsem zjistil, že se vlastně pracovně známe už léta, a obě identity se tak spojily.

5. I když se to možná bojíme přiznat, blogování vytváří závislost. Po čase začne autor cítit určité závazky - k těm, co ho čtou (zvlášť, je-li to reciproční vztah), i k sobě a dostavují se skoro až výčitky svědomí, když delší dobu nepublikuje. To by měl vzít v úvahu každý, kdo s blogováním koketuje a má špetku odpovědnosti.

6. Osahal jsem si většinu funkcí Google Bloggera a to se mi bude určitě hodit. Pořád si pohrávám s myšlenkou psát v angličtině. Za prvé bych se v ní více pocvičil a za druhé by to byla cesta k širšímu publiku (což ovšem stále nevím, zda chci).

Na začátku jsem si řekl, že zkusím rok a pak uvidíme. Pár dní jsem teď váhal, zda a případně jak psát dál. Teď vím, že ještě nějakou dobu bude Svědek pokračovat, bude to však jiné.

Citáty pro dnešní den:

Je to běžnější než tušíš - tahle rozporná potřeba být sám, ale mít při tom společnost - odloučit se od lidí, ale nebýt úplně zapomenut - chtít být na opuštěném ostrově, ale tak, aby se někomu dalo něco zakřičet na jiný opuštěný ostrov. Je to takové mnišské směřování, hledáme klášter.

Ty prostě chceš svědka, člověka, který ví. Archiváře své existence.

Svědek se může objevit, když to budeš nejméně čekat. ... Učitel se objeví v okamžiku, kdy je žák připravený. Jenže svědka nenajdeš jen proto, že ho potřebuješ, Přece si sám uvědomuješ, že nutně půjde o vztah aspoň trochu vzájemný. Musíš být tudíž připravený na to, že svědkem budeš i ty.

/Třetí přání, Robert Fulghum/

...Čti dál...