Roma IV

Do čtvrtého a posledním dílu o Římě už jen pár tipů a střípků, které se zatím nevešly...

Piazza del Popolo
Obrovské a dokonale symetrické náměstí s egyptským obeliskem a čtyřmi kašnami uprostřed má dost prostoru pro odpočívající, předvádějící i procházející. Na jeho východní straně se zvedá pahorek Pincio s romantickým výhledem. Tady nahoře začíná komplex parků a zahrad Villa Borghese, o tom už byla řeč.

Z jižní strany náměstí lze dojít ke Španělským schodům nebo po obchodním bulváru Via del Corso k náměstí Piazza Navona (pro někoho nejhezčí místo Říma, nám zůstala bohužel pod lešením skryta Fontána čtyř řek) a k Pantheonu (geniálně jednoduchá stavba s jediným oknem, pardon dírou, ve vrcholu kupole). To už je historické centrum města s největší koncentrací turistů a s nejatraktivnějšími restauracemi.

Gianicolo aneb Janikul
Nepatří mezi sedm historických pahorků, ale vede přes něj příjemná procházka mezi Vatikánem a Trastevere - kolem parků a majáku s pěkným výhledem na panorama města. Pomník Giuseppe Garibaldiho připomíná zdejší bitvu mezi jeho oddíly a Francouzy. O kus dál má hrob i zajímavou sochu jeho manželka Anita - cválající na koni, v jedné ruce dítě, ve druhé pistoli.

Ulice čtyř fontán
Nakonec už jen maličkost. Na křižovatce s Via del Quirinale je ve výklenku každé rohové budovy fontána s pololežícím bohem nebo bohyní. Jeden z nich patří San Carlo alle Quattro Fontane - malému nenápadnému kostelu s nádhernou oválnou kopulí. S trochou štěstí tam můžete postát v tichu úplně sami.

Co jsme neviděli a zbylo na příště?
Například Andělský hrad zevnitř, tržiště Campo de Fiori, Via Appia Antica, EUR (futuristická čtvrť zbudovaná Mussolinim pro neuskutečněnou světovou výstavu) a mnoho dalšího, na co si teď nevzpomínám nebo o čem nevím. Nechám si však poradit.

Fotky pro dnešní den:

kupole kostelů sv. Anežky na Piazza Navona a San Carlo, oba od Borrominiho.

...Čti dál...

Dobrá světla III

Druhý fotokurs IDIF, který jsem si dnes dopřál, mi zase ukázal, jak užitečnou školou jsou diskuse nad vlastními a cizími chybami a inspirace jinými místy, zkušenostmi a přístupy. Nemluvě o tom, že je příjemné občas potkat nové lidi z úplně jiného mikrosvěta, než na jaký jsme zvyklí. Pět čerstvých portrétů dávám na Flickr a k předchozím tipům na fotoweby a fotogalerie sem přidávám tři zajímavosti.

Zlatý řez
patří k základům fotografické kompozice. Někteří si na něj vzpomínají ze školy nebo o něm četli třeba v Da Vinciho kódu. Diplomka Ivety Nagyové vám jej osvětlí z hlediska matematiky, biologie, umění i mystiky.

Brněnská hvězdárna
má jednoduchou doménu a bohatý web. Najdete tam také každou minutu obnovovaný pohled na Brno, kompletní panorama a nevšední fotky z kupole hvězdárny.

Abeceda
je jedním z kreativních fotografických cvičení pro nás začátečníky. O co jde? Úkolem je jednoduše nafotit písmena abecedy. Tedy najít je v liniích, tvarech a věcech kolem nás. Docela mě to láká. Prozatím sem dávám tipy na tři pěkné kompletní sady - Bitovodův fotoarchiv, Štěpán Obdržálek a Hynek Bakstein.

Fotka pro dnešní den:

Modelka Helena z portrétního kursu IDIF. To povedené je její zásluha, chyby jsou moje.

...Čti dál...

Roma III

Do třetího pokračování vybírám naopak tři místa, která jsou v průvodcích na předních stránkách a opomněl by je jen málokdo. Budete se u nich tlačit s mnoha dalšími turisty, ale prostě nejde odjet z Říma a nevidět je. Ne kvůli tomu, abyste mohli dělat ramena na svoje známé, ale protože jsou to opravdu výjimečná architektonická díla a zažít je na vlastní oči patří k základnímu vzdělání.

1. Náměstí svatého Petra
ve Vatikánu je skutečně impozantní. Pokud se postavíte na vyznačené středy elipsy, můžete si ověřit, že Berniniho sloupy jsou v zákrytu a jeví se, jako by stály jen v jedné řadě. Vystát několikahodinovou frontu na Sixtínskou kapli a na pohled ze střechy chrámu svatého Petra se nám nechtělo, aspoň je důvod se vrátit. Prostory Vatikánu mimo náměstí a muzea jsou neveřejné, dá se jen předem objednat organizovaná návštěva s průvodcem. Doporučuji projít se náměstím i za tmy.

2. Koloseum
Příliš profláklé? Moc lidí? Ano, přesto stojí za návštěvu. Unikátní architektonický počin své doby. Systém chodeb prý umožňoval usazení diváků během 10 minut. Svou kapacitou 50-60 tisíc by měl dodnes inspirovat architekty sportovních stadionů. Přes značnou zchátralost lze vidět zbytky podzemních prostor, kudy se pohybovali soutěžící a kde se skladovaly kulisy a všechno to gladiátorské nádobíčko. Přesun těžkých zvířat a dalších rekvizit na kladkách z podzemí na plochu je demonstrován na vystavených modelech.

3. Fontana di Trevi
Zde se točila kultovní koupací scéna z Felliniho Sladkého života. Obrovské barokní fontáně dominuje bůh moří Oceanus, který se projíždí na lastuře tažené dvěma mořskými koňmi. Dílo Nicola Salviho jako by vyrůstá ze sousedícího renesančního paláce, tak umně navazují skalnaté útesy na zdivo. Pozor, za světla i tmy obležené davem lidí a neodbytných prodavačů hraček.

Fotky pro dnešní den:

jsou patrné z textu

...Čti dál...

Roma II

Slíbený výběr míst začneme na třech místech, která byla pro mě nejpůsobivější. Jistě najdete proslulejší turistické destinace, ale tady se možná nebudete tolik mačkat. No, přijde na to...

1. Trastevere
Jednoznačně nejfotogeničtějším místem byla stará čtvrť za Tiberou (v překladu Zátibeří). Uchovala si tradiční ráz a zakládá si na své jinakosti. Původně řemeslnickou komunitu postupně vytlačují cizinci a bohatí Římané, stále tu však najdete úzké uličky s tajemnými dvory, zaprášená zákoutí, mříže a prádlo na šňůře přes ulici.
Její centrum leží na náměstí Santa Maria in Trastevere se stejnojmennou bazilikou (jeden z nejstarších kostelů v Římě) a osmibokou fontánou. Sedě v povzdálí u Chianti Classico jsem si zde poprvé zkoušel, kam dosáhne můj teleobjektiv. Široká nabídka útulných restaurací, vyzkoušejte. Kousek odsud je Tiberský ostrov upravený do podoby lodi.

2. Palatin a Forum Romanum
Začněte tím druhým. Naproti Colosseu, pod úrovní dnešních ulic, začíná archeologický park s neuvěřitelnou koncentrací pozůstatků antických staveb. Centrum společenského a politického života římské říše. Zde zasedal senát a soudy, tady se konala veřejná shromáždění a stavěly oblouky a sloupy na počest slavných událostí. Hlavní třída Via Sacra (Posvátné cesta) vás dovede až na druhou stranu ke Kapitolu. Na střešní terase jeho muzeí je kavárna (ceny uvnitř jsou asi o polovinu nižší) a pěkný výhled na římské střechy.

U Titova oblouku, kde začíná Via Sacra, vede i cesta do Farneských zahrad na zeleném vršku Palatin. Zde byl podle legendy založen Řím. Dříve sídlo králů a patricijských rodin, dnes rozsáhlý komplex parků. Můžete odpočívat na lavičkách nebo polehávat na trávě, procházet se a obdivovat pozůstatky paláců nebo stadiónu s tribunou pro císaře. Ve zlaté hodince dají světla a stíny zapomenout na současnost.

3. Villa Borghese
Na severu města, nad náměstím Popolo (ještě o něm bude řeč), začíná u pahorku Pincio největší zelená plocha v centru. Užít si ji v klidu znamená tak půl dne. Projděte se v tichu kolem soch Goetha, Gogola, Puškina nebo malujících studentů a seniorů. Ve velkoryse pojatém komplexu lesíků, parků a zahrad na 80 hektarech najdete letohrádky, fontány, jezírko s želvami, loďkami a ostrůvkem a přilehlé zoo, resp. biopark. Milovníci umění ať si rezervují další hodiny na unikátní sbírky sochařských a malířských děl v Galleria Borghese a v dalších dvou muzeích.

Fotky pro dnešní den:

zeď v Trastevere, Forum Romanum, střechy Říma z kavárenské terasy Kapitolu, neznámá v červenorůžovém.

...Čti dál...

Roma

S odstupem dvou týdnů se konečně dostávám ke střípkům ze čtyřdenního pobytu ve věčném městě, kde jsem v plném nasazení křtil nový Canon. Přivezl jsem fotek plnou kartu, většina je samozřejmě k nepoužití. Z těch zbylých je část už k nahlédnutí na Flickru.

Při rezervaci ubytování jsme podcenili, že mnozí velikonoční návštěvníci Vatikánu přijíždějí o týden dřív. V Římě navíc začíná high season už v březnu, takže nejen že možností je málo, ale v udavaném rozsahu cen je třeba počítat spíše s horní hranicí. Řím není levné město. Hotel poblíž centra těžko nabídne cenu pod €100. S B&B uspějete za 80 (při troše štěstí za to pořídíte i apartmá), dále od centra cca od €60, v méně exponovaných termínech a při včasné rezervaci asi ještě méně.

Mějte přitom na paměti, že snídaně je na obvyklé poměry skromná (džem, máslo, tvrdší toastový chléb, káva, džus) a pojem "blízko centra" bývá relativní (doporučuji ověřit přes Google Earth). Nepodceňte při výběru pokoje, že ulice v centru jsou hlučné i v noci. Je-li tedy šance si vybrat, volte okna do dvora (pokud ovšem nehodláte fotit právě pouliční život).

V Římě se mají objevovat nejen památky. Bylo by hříchem nevyzkoušet italskou kuchyni a pochopitelně vína. Vino de la casa (domácí) je také výborné, za karafu přitom dáte jen okolo €5. Lahvované víno začíná v restauracích asi na €10. Pozor, v některých podnicích je spropitné již započítáno v účtu.

Lístek na metro/bus/tramvaj stojí €1, celodenní €4. V neděli jsou některé vstupy do muzejí zdarma, na Via Appia Antica a okolo Colossea v tu dobu nejezdí auta (do 17h).

Příště o místech, kam vedly cesty...

Foto pro dnešní den:

Římský legionář

...Čti dál...

Sto knih, které byste si měli přečíst

aKB se v příloze posledního Inside pustil do odvážného kousku, který se mu více než povedl. Výsledky ankety na téma, co mají čtenáři jeho měsíčníku právě rozečteno a které jsou jejich tři životní nej, doplnil o vlastní stovku pečlivě vybraných knih, které by vzdělaný člověk měl znát. Škoda, že se k tomu dostanou jen předplatitelé. 12000 Kč za rok je už dost na to, abyste si jej objednali kvůli jedné příloze, a jen to jedno číslo, byť za tisícovku, v trafice nekoupíte.

Těšil jsem se, až to vyjde, abych zjistil, jaké knihy jsem při výběru pominul, a abych se nechal inspirovat těmi, na jejichž výběr dám. Poctivě připravených více než 20 stran předčilo moje očekávání. Co si sem tedy poznačím, abych si co nejdříve pořídil?

V té pestré stovce lze najít věci notoricky známé (třebas se ně stále necítíte), ale i takové, u nichž si připadáte jako blbec, že jste o ně ještě nezavadil. V mém případě jsou to George Orwell: Uvnitř velryby a Douglas Coupland: Generace X. Do kategorie zábavy jsou zařazeny Robert Harris: Vaterland a Robert Henlein: Hvězdná pěchota, patřil by sem i tip OB na Devět měst Thorntona Wildera.

Klasická ruská literatura byla tou nejpříjemnější částí školních hodin ruštiny. A nejen proto, že Puškin se probíral na začátku, který se obvykle pamatuje nejlépe. Na druhé straně naše generace přirozeně inklinovala spíše k anglosaskému světu a tak můžu být u ruské klasiky po právu nazván ignorantem. Chtěl bych si někdy najít čas aspoň na Dostojevského Zločin a trest a především na Bulgakova Mistra a Markétku.

Další pomyslnou kategorií jsou knihy, o kterých jste už někdy se zájmem slyšeli/četli, ale prostě se ještě nepřehouply přes tu hranici "jdu na to". Inspirativní i pro moji práci jsou rozhodně Malcolm Gladwell: Bod zlomu, James Surowiecki: The Wisdom of Crowds a S. Levitt, S. Dubner: Freakonomics. Ty další dvě jsou o minulosti a budoucnosti lidstva, resp. genetice, což dost souvisí s oborem, do kterého jsem si před třemi lety troufnul trochu fušovat, ale o kterém vím stále děsivě málo. Jared Diamond: Třetí šimpanz a Matt Ridley: Genom.

Na závěr pak nostalgická vzpomínka. Byl jsem zvědav, která knížka mě v seznamu překvapí ve smyslu, že jsem na ni při výběru těch tří nej skoro zapomněl, a přitom jak moc si ji cení i jiní. Svět podle Garpa Johna Irvinga jsem četl ve svých 16-17 letech, takže předpokládám, že mi uniklo mnohé, ale přesto si dobře vzpomínám, jaký význam pro mě vedle Updikova Králíka tenkrát měla. Možná je čas zkusit ji znovu.

Mimochodem co máte právě rozečteno a které tři knihy byly pro vás těmi, na které se nedá zapomenout?

Citát pro dnešní den:

Medvídek Pú - moje nejoblíbenější dětská kniha, Když jsem ji dostal, tak jsem ji četl furt dokola a moje děti požadovaly alespoň jednou týdně Kolčavici a Kolasici. /Eduard Kučera/

...Čti dál...

Dobrá světla II

A ještě pár odkazů na oblíbené fotografie a jejich autory, které stojí za to vidět. Tady dvojnásobně uvítám komentáře s vašimi vlastními tipy. Kdo je váš oblíbený fotograf?

Yann Arthus-Bertrand
Nedá se říct, že by krajinky byly mým nejoblíbenějším fotožánrem, přesto na prvním místě bez váhání jmenuji tohoto Francouze, který fotí - zemi. Lítá přitom dost vysoko a ukazuje nám obrazy, které bychom si měli chránit. Už jsem o nich psal zde.

Jan Šibík
Reportáže z politických a sociálních konfliktů si nejčastěji vybírá jeden z našich nejznámějších fotografů, který se prosadil i v zahraničí. Jeho fotky zdobí stránky Reflexu nebo nedávno publikované knihy Má americká krása a Návrat do Jeruzaléma.

Jiří Kolbaba
Brněnský fotograf a cestovatel fotí přirozeně hlavně přírodu. Pobesedovat nad fotkami např. z Antarktidy, Aljašky nebo Bali s ním můžete často v Zemanově kavárně.

Jan Šroubek
Berounský fotograf má rád Beatles, dobré víno a slušné lidi. Ještě bližší jsou mi jeho fotky.

U&I Magazine
Fotky mých oblíbených amatérů na Flickru si můžete najít přes odkaz v levém sloupci. Pro rozsáhlou komunitu uživatelů Flickru příležitostně vychází i tištěný magazín U&I (ty a já), který svépomocí vydává a do kterého píše a vybírá fotky Taku Kumabe z Ontaria.

DeviantArt
Další příklad toho, co dokáže komunita spřízněných umělců. Podívejte se sami, kdo stojí za tímto webem (odkaz úplně dole About us).


Foto pro dnešní den:

pochází z webu DeviantArt, autor x-horizon

...Čti dál...

Dobrá světla

Když jsem hledal užitečné informace o výběru digitálních zrcadlovek, objektivů a příslušenství, když jsem potřeboval vysvětlit základní pojmy nebo praktické postupy, najít zajímavé fotky nebo dostupné kursy, potřeboval jsem se zorientovat v záplavě českých fotowebů. Zatím jsem ušel jen kousek cesty, ale možná vám přijdou vhod následující tipy. Pokud tu chybí vaše oblíbené, napište je prosím do komentářů.

FotoRoman
Web Romana Pihana obsahuje v češtině asi nejobsáhlejší soustavu teoretických i praktických informací k digitální fotografii, kterou jsem zatím našel. Většina z nich vyšla na konci roku 2006 v jeho knize Mistrovství práce s DSLR. Autor píše i pro některé z webů níže a pro Institut digitální fotografie (IDIF) lektoruje kursy určené začátečníkům i pokročilým. Jeden jsem před 10 dny absolvoval a mohu jej bez váhání doporučit.

Druhou osobností české digitální fotografie je bezesporu spoluzakladatel IDIF Jan Březina, který stojí za dobře známými weby Fotografování a Grafika, kde najdete recenze a srovnání produktů, odborné články, reportáže, tipy a triky. Rovněž se podívejte na s láskou a nadšením dělané weby Dobré světlo a Paladix, za pozornost stojí i DigiArena (vychází i tištěná podoba Digifoto), Digimánie a Fotoaparát.

Fotka pro dnešní den:

Na brněnských kursech IDIF můžete pracovat s modelkou Veronikou i ateliérovými světly.

...Čti dál...