Apokalypsa na D1

Univerzitní profesor Vojtěch Mornsteinz získal loni Literární cenu Knižního klubu za román Gorazdův limit, který líčí totální dopravní kolaps na klíčové silniční komunikaci. Hlavním hrdinou je proslulá dálnice D1. Reálie, kterou zná z osobní zkušenosti prakticky každý český řidič.

Na přečtení mi postačil let k Bosporu a zpět. Do výběru Mezi řádky to asi doplňovat nebudu, důvody nejlépe shrnuje Kašpárkova recenze v Metropolitanu. Z 230 stran rozvleklého románu opravdu mohla být hutná stostránková novela, nad níž by se tajil dech.

Kdyby bylo více dialogů posouvajících děj. Nemohu si pomoci, ta kniha je na mě příliš profesorská. Jevy jakoby zpovzdálí analyzuje a zachovává neutrální pozici. Autor se příliš vyžívá v popisech charakterů postav, jejich motivací a spousty (pro příběh) zanedbatelných maličkostí. Místy to nápadně připomíná formu Zdeňka Zapletala. Nejvíce mi v textu schází právě to, co podle kritiků údajně nadužívá Viewegh, tedy přímá řeč.

Když však necháme stranou beletrii, zůstanou snadno představitelné a pečlivě vykreslené krizové situace, k nimž okolo nás běžně dochází. Pro jejich kumulaci stačí jen pověstné mávnutí motýlími křídly nad Tchajwanem. Autorova fikce nabízí cenné odborné postřehy a klade praktické otázky pro záchranáře, ekology, psychology, ozbrojené složky nebo krizové manažery.

Zdalipak se někdo u nás zabývá podobným matematickým modelem, který by uměl předpovídat pravděpodobnost zahlcení národní páteře silničního systému? Existuje aktualizovaný nouzový plán řešení takové krize, jehož realizace by dopadla lépe než v příběhu?

Právě před týdnem by profesor Gorazda jistě otestoval funkčnost svého modelu a možná ušetřil čas a nervy stovkám řidičů. Mě tentokrát stačil ranní pohled z okna, abych místo dobrodružství na D1 začal zjišťovat vlaková spojení.

Citát pro dnešní den:

Je to právě tohle stereotypní vykreslování střední Evropy, co vráží poslední hřebík do rakve skvělého námětu. Němci jsou opilí, čeští policisté neschopní, rockeři agresivní, Moraváci natvrdlí, ekology nikdo nemá rád... /Michal Kašpárek/

...Čti dál...

Životy těch druhých II

Posledně jsem tu blíže představil novinky ve svém výběru blogů. Pár slov by si zasloužily i ty ostatní, které v něm jsou víceméně od začátku.

Nejdříve k těm, jejichž autory znám osobně ještě před tím, než začali s blogováním. Roman Staněk, Tangero a aKB (zůstaneme-li u nicků) jsou pro mě snad nejzajímavější lidé IT oboru u nás. RS je bezpochyby nejúspěšnější český IT podnikatel a jeden z mála business andělů. Vydělané peníze mu nevzaly chuť zkoušet dál nové věci a své zkušenosti nezištně předávat ostatním. Nejen na jeho blogu Ostrovan.

Tangero už také úspěšně prodal svoji firmu a nyní začíná s další ve stylu českého YouTube. Je vyhledávaným odborníkem v oblasti bezdrátové komunikace a také nadšeným psavcem sci-fi. Na jeho Marigoldu najdete mj. poučné vzpomínky na historii českého Internetu, ale také osobnější komentáře, které mi mluví z duše.

Nejbližší ze všech a největší inspirací mi byl rozhodně aKB at large. Také tím, že byl mnohem pestřejší, osobnější a ne tolik svázaný s naším denním chlebem. Bylo mi líto jeho konce, ale autor naštěstí píše dál na jiném blogu, takže je pořád, co zajímavého číst.

Milan Šmíd je pro mě autoritou z největších, co se týče médií. Co se nevejde do jeho odborně zaměřeného Louče, píše si do osobnější Pěny dní. A pak tu máme Američana Douga Arellanese, který už 10 (?) let žije se svou českou ženou a dětmi v Praze. Obdivuji jeho češtinu a rozsah znalostí českých reáliích. Báječný člověk, vášnivý DJ a vtipný glosátor.

Nakonec jsem si nechal dva autory, které znám jen prostřednictvím jejich psaní. Texty Slovenky Mirky Gúčikové jsem objevil kdysi na SMEblogu a od té doby jen žasnu, jak se jí daří pojmenovávat naše úzkosti a dilemata. Výjimečně osobní a po stránce designu a stylu výjimečně precizní je pak anonymní Talking to Myself. Snad se nebude zlobit, že ho tu linkuji. Už kvůli těm filmovým plakátům. K jeho patnácti přikázáním pro tento rok se na konci ledna připojuji.

Citát pro dnešní den:

Není každé téma, které vzbuzuje emoce, vypočítavou sentimentalitou, za podbízení se vkusu nejširších mas. Pánbůh ví, že se nemusíme stydět za své slzy, neboť skrápějí pozemský prach, jenž usedá na našich zatvrdlých srdcích. /Michal Viewegh/

...Čti dál...

Životy těch druhých

To, že každou minutu vzniká několik nových blogů, ještě neznamená, že je snadné najít pár takových, které stojí za to pravidelně číst. Zatímco vydavatelství a maloobchody už pro nás svůj základní filtr obsahu udělaly, v blogosféře je to jen na nás.

Přejmenoval jsem rubriku inspirativních blogů a provedl jejich malý update. Weblog ekonoma Pavla Kohouta, Medhiho fotoblog, Dupeho obrázková knížka a fotoblog Yellow Orange Red mají pořád bohatý obsah, ale nic nového na nich už pár měsíců nepřibylo. Místo nich jsem tedy doplnil pár nových, které si čtu nejčastěji.

Pana Cuketku, který málem připravil Ostravaka o Křišťálovou lupu za weblog roku, asi znáte. Labužníci na něm najdou nejen originální povídání o přípravě pokrmů, ale i poctivé recenze produktů i restauračních zařízení a v neposlední řadě kvalitní fotky. Ty další blogy jsou osobnější. Stříbroduché povídání Silverghosta mám rád nejen za jazyk, přiznání pochyb a lapidární shrnutí svého postoje k ekologii. Nenin Bez záruky za otevřenost a Liin zápisník za nadhled.

Za poslední měsíce mě zaujaly i další. Např. labilní, ale upřímný Deník citové prostitutky, loňské vítězky soutěže Big Bloger Lidovek, nebo naopak neokázalé zápisky Faráře Sauvignona. Poslední dobou rád čtu také vtipný a inteligentní Deník blondýny, Satoriho v Brně a Zwíře 3.0.

Zvláštní je, že asi polovina zmíněných je z Brna, což jsem zjistil z kontextu až časem. Nededukuji z toho žádné teorie o počtech blogerů z jednotlivých měst ani o spřízněnosti pod vlivem místního genia loci. Prostě je to tak.

Citát pro dnešní den:

Pokud chceš nalézt pramen, musíš jít vzhůru, proti proudu. /Z duchovní závěti Jana Pavla II., via Zwíře/

...Čti dál...

Dárek sobě

K novému roku jsem se obdařil firemním notebookem. Však jsem se tu v září svěřoval o záměru jeho koupě. Volba značky byla, podobně jak to bývá u aut, hodinek a podobných věcí, jejichž užitkové vlastnosti se zásadně neliší, převážně pocitová. Proč to nepřiznat.

V nejužším výběru se ocitlo IBM, HP a VBI (cenově výhodná koupě nabité sestavy Verified by Intel). Čínské Lenovo už ale není IBM, racionální protiargumenty na tom nic nezmohou. Nakonec tedy HP, ostatně patří do rodiny již používaného iPAQu a dvou tiskáren.

Večer, noc a den v Bruselu mohly být prvním důvodem k jeho mobilnímu nasazení v terénu. Letiště jsou dnes plné lidí s otevřenými notebooky na klíně a bezpečáci u rentgenu jej defaultní otázkou předpokládají v každém kufříku. Proč tedy ten zpátečnický a nemoderní přístup jej nebrat? Jsem normální? Snažím se.

Vyšetřené 2-3 hodiny na to být sám se sebou, bez nutnosti jakékoliv komunikace, je pro mě velký luxus, o který nechci přijít. Místo toho jsem si vzal s sebou dvě knížky, poštu si přečetl přes iPAQ a měl dost času všímat si věcí, které by jindy zapadly.

Třeba toho, že batmanovská reklama na kávu Lavazza vůbec neodpovídá image, kterou u mě má. Nebo zda v animaci vysvětlující správné chování pasažérů u bezpečnostní kontroly nezmizelo mrknutí černocha na procházející dámu. Pamatuji si to špatně nebo to odstranili z důvodu rasové nebo rodové korektnosti?

Citát pro dnešní den:

For a list of all the ways technology has failed to improve the quality of life, please press three. /Alice Kahn/

...Čti dál...

Sémantická mapa

To jsou spíše rány, momenty zlomu. Tolik let poté, co se mi to stalo, co jsem přišel o nohu, o vlast, o srdce. Něco se ti stane a ty už pak zůstáváš ve stínu té události, ve stínu slova křivda. V jeho sémantickém poli.

A nakonec se jím staneš. Nakonec ty jsi živoucí křivda. Když ti bylo ukřivděno, tak už nic neplatí, všechno už může a musí být jen špatně. Ty jenom trváš v té depresi jako můj otec, když se vrátil z války. Moje matka tak prožila celý život. Ale tvůj život ještě není celý. Ještě tu jsi.

Sémantická mapa. To by mohl být dobrý název i pro tento blog.

Citát pro dnešní den pochází z povídkové knihy Jana Balabána Jsme tady. Rád bych postupně představil každou knihu, kterou mám ve výběru Mezi řádky vlevo dole. Když časem z výběru vypadne, zbude tu aspoň po ní nějaký záznam. A také mě zajímá, jak těžké nebo snadné bude najít v nich zpětně to, čím mě zaujaly.
...Čti dál...

Z poličky na Poličku

Z poličky jsem si dnes vybral CD Hegerové a Kopty. V půlce listopadu jsem jej koupil ve svém oblíbeném krámku s knihami a hudebninami v Poličce. Vedou jej lidé, kteří to nedělají jen pro peníze a dají se tu najít věci jinde zapomenuté. Ochotný a znalý pán za pultem má vizáž rockera, který už něco pamatuje. Každý rok se tam zastavím asi na hodinu a udělám si radost. Např. s 99.9 F od Suzanne Vega nebo s dávno vydanou Bittovou.

V Poličce, která sama o sobě stojí za výlet, se nabízejí minimálně dvě místa k posezení. U hradeb, jen kousek dál od zeleno-modro-žlutého domečku s věhlasným šenkem, kde v čase obědu a večeře není snadné najít místo, se nachází Cafe Net Restaurant. Brali jsme jej jako východisko z nouze, ale odcházeli nadšeni.

Útulně vybavené a nasvícené prostředí obsluhují dvě šikovné a spanilé servírky. Místo oplývá bohatým výběrem výtečné krmě za rozumný peníz, několika počítači vedle v místnosti a wi-fi, máte-li s sebou svůj. Nahlídnout můžete přes web kameru.

Ke kávě doporučuji ořechovou bábovku s malinami, kterou jsem si podle známější čokoládové varianty pro sebe pojmenoval světloušek.

Verš pro dnešní den:

Už dávno líčkem na líčku
neleželi jsme spolu,
za nehtem tvýho malíčku
jdu bos po horkém molu

...Čti dál...

Svědek 2.0

Odpusťte mi to klišé v titulku, ale mám radost. Díky pomoci JB je přechod na novou verzi Bloggeru dokončen. Kosmetické vady v záhlaví jsou (snad) odstraněny, největším oříškem bylo znovunastavení zkráceného náhledu příspěvků na homepage. Návod k tomu by si opravdu zasloužil podrobnější vysvětlení.

Čím je Svědek jiný? Především jsem všude doplnil kategorie, resp. nálepky. Vžije se tento termín nebo budeme tagovat? Správa obsahu je nyní intuitivnější a myslím, že ji zvládne i laik se základní znalostí angličtiny. Skoro všechny zobrazované texty se dají jazykově přizpůsobit, komentáře lze moderovat a chránit proti spamu, publikovat může více autorů a přístup k blogu by šel omezit pouze na vybrané čtenáře. Celkově se mi nová koncepce velmi zamlouvá a myslím, že nejjednodušším redakčním systémům domácí provenience brzy zazvoní hrana.

Drobné obsahové změny ještě nastanou, googlovské služby jsou inspirující. Stay tuned.

Citát pro dnešní den:

One never notices what has been done, one can only see what remains to be done. /Marie Curie/

...Čti dál...

Maturitní otázky z češtiny 1985

1. V literárních dílech s tématikou boje proti fašismu v období 2. sv. války nebývá hrdina, jen hrdinové (z týdeníku Tvorba). Výklad na základě vlastní četby.

2. 40 mírových let významně poznamenalo život každé naší obce, celého našeho státu (z denního tisku). Referát o poválečném rozvoji našeho státu se zaměřením na rozvoj obce, v níž žiji.

3. Budeme se vracet k růži šípkové, k té nejprostší a chudé ze všech růží, jak vracíme se k tobě, domove, s otázkou plachou, co ti z nás kdo dluží (Jaroslav Seifert). Zamyšlení nad vztahem člověka k domovu a vlasti.

4. Je elektronika jen pro odborníky? Článek pro časopis Věda a technika mládeži.

5. Radost i starosti, které mi přináší moje sportování. Vyprávění nebo fejeton.

Marně přemýšlím, zda jsem psal 3 nebo 5. O elektronice jsem věděl prd. V každém případě bych to nechtěl už po sobě číst. Může tomu uvěřit ten, kdo tu dobu nezažil? Co byste si vybrali teď?

Citáty pro dnešní den:

z kroniky naší třídy gymnázia Lerchova

...Čti dál...

Polohy roku 2006

Ropy ubývá a tak je možná čas oprášit azbuku. A což vyzkoušet v novém roce nějaké nové polohy?

Osobně hlasuji pro kompjulingus, tento ruský jazykolam mi zní nejlibozvučněji. Aneb inspirace Michlovského Frankovkou.

Citát pro dnešní den:

Voda mele mlýny, víno jazyky /lidové přísloví/

...Čti dál...

Upgraded

Konečně. Ode dneška běží Svědkův blog na nové verzi Bloggeru, která 19.12. přestala být betou a otevřela své brány již skoro všem Google psavcům.

Za ta léta jsem si ve světě software zvykl, že žádný upgrade nad větším množstvím dat neprobíhá dle ideálního scénáře. Nebylo tomu tak ani v tomto případě. Instrukce k přechodu na vyšší verzi byly jasné a friendly, nicméně na větvící se stránce, kde jsem se měl přihlásit na svůj existující Google account, nastal první zádrhel. Rámeček pro přihlášení byl natolik krátký, že jsem v něm viděl jen pole pro e-mail a půlku pole pro heslo. O tom, jaká další pole a tlačítka následují, jsem mohl pouze spekulovat. Možnost rolovat něvidno.

A teď malé odbočení a skandální odhalení. Poprvé jsem si proto instaloval Firefox. Já vím, pro geeky mající na kompu minimálně tři různé verze prohlížečů nepochopitelné. Jenže já jsem již svědek v letech a nebaví mě tolik experimentovat s novými hračkami. Začínal jsem kdysi na Netscape a přešel na MSIE, tuším od verze 4 nebo 5. V otázce používaného software, a technologií vůbec, se stávám konzervativním. Stačí mi, když uspokojují moji potřebu a konkurence je nepřevyšuje o třídu.

Dnes jsem tedy zjistil, jak přijímá Svědek pod liškou, resp. pod obojím, a opravil dvě kosmetické vady. Zhrozil jsem se rámováním, který ve Firefoxu przní záhlaví, a slibuji brzkou nápravu. S liškou byl již přihlašovací rámeček dostatečně velký, switch proběhl rychle a skoro bezbolestně. Bylo třeba jen opravit diakritiku v šabloně. Tedy ve všech textech ve sloupci nalevo.

To celé ovšem představuje jen část přechodu na novou verzi. Posty jsou uloženy v databázi a každá úprava šablony už neznamená přepisování desítek souborů. Můžu neomezeně kategorizovat posty nálepkami (tagy), které by měly usnadnit hledání. Nicméně aby mohl Svědek využívat další vymoženost - interaktivní úpravu designu, je třeba sestavit šablonu prakticky znovu, neboť veškeré její dosavadní úpravy budou ztraceny.

A tak mi prosím držte palce, ať se mi to tu nerozsype.


Citát pro dnešní den:

My software never has bugs, it just develops random features.

...Čti dál...

Vděčným divákem

Usadil jsem se v měkkém sedadle auly právnické fakulty. V rukou kelímek horkého kakaa a u vchodu čerstvě zakoupenou knihu. Ve stresu oněch dnů naprosto ojedinělá chvíle.

Ojedinělého toho bylo víc. Přišel jsem omylem o půl hodiny dříve a pozoroval postupně plnící se řady. Zkoumavě jsem si prohlížel příchozí všeho věku a odhadoval jejich zařazení a motivaci k účasti na přednášce. Tentokrát nikoli proto, že bych k nim měl mluvit. Byl jsem jen jedním z nich. Příjemně osvobozující pocit. Měl bych jej zakoušet častěji.

Ojedinělé též bylo poslouchat moudrého člověka, na něhož přišel plný dům. Žádné slidy pro oporu. Ne, že bych je u něho čekal, ale už jsem tak přivykl přednáškám s PowerPointem, že opak sám o sobě zaujme. Místo promítaných písmenek se očím nabízeli barokní andělíčci, polonahé postavy kyprých tvarů a státotvorné citáty na stropě.

První z retrospektiv do prosince, kdy nebyl na blogování čas. Na Mikuláše přijel do Brna Tomáš Halík s přednáškou Evropa mezi sekularismem a fundamentalismem. Už dlouho si slibuji, že si ho pojedu poslechnout ke sv. Salvátorovi.

Citát pro dnešní den:

Je možné očekávat, že náboženství budou v budoucnosti spíše zneužívána fanatiky k šíření násilí a nesnášenlivosti, nebo že budou spíše zlidšťovat náš svět, uchovávat základní mravní hodnoty a vést k pokoji a smíření?
/Tomáš Halík, Prolínání světů/

...Čti dál...

Občanem Valašského království

Po dvou letech opět v Beskydech. Štědrý den na blátě, daleko od civilizace. V chalupě s krbem. Stejně jsem nebyl schopen v tu sobotu a neděli něčeho víc, než se dívat do plamenů, poslouchat praskot a nechat spalovat obrysy předchozích dnů.

A pozorovat venku se převalující mlhy a číst. Dvě knihy jsem si přivezl, Höschla jsem našel v podkroví. K němu se ještě někdy vrátím. Majitel objektu měl vůbec dobrý vkus, nejen na knihy. Literární update se nachází vlevo dole.

Druhá část valašského pobytu o 30 km dál byla slunečná a bílá. Idylické počasí na toulky s čočkou, tedy se snímačem. Z toho by opravdový fotograf vytěžil zázraky. Já alespoň po delší době foto-update na www.flickr.com/photos/svedek.

Vážně se mi líbí tento kraj. Včetně spořivé, ale chutné kuchyně. A především se mi líbí Valaši a Valašky. Užili si v minulosti svoje a to se asi projevuje v současné generaci. Pro vrchnost byl Valach rebelem, nespokojeným živlem, který se bouřil proti náboženskému a sociálnímu útlaku (tolik Wikipedia). Tajně vyznávaná evangelická víra, bůh Radegast, pohanské bohoslužby na Tanečnici a kaple Cyrila a Metoděje na protějším vrchu. Nevypovídá to dost o zdejším kraji?

A tak jsem si pořídil před odjezdem pas. Ne kvůli Bolkovi. Ani abych zjistil, jak se budou moje podpisy lišit před a po slivovici. Spíš kvůli symbolice, že sem více patřím.

Budete-li někdy pobývat poblíž Valmezu, nezapomeňte se stavit ve frgálství u Cyrila. Je vyhlášené a web friendly.

Citát pro dnešní den:

Když sa Ti neco nelúbí, řekni to na plnú hubu a hlupému příkazu sa vyhni. / Z práv držitele valašského pasu /

...Čti dál...