30. června 2006

S komisařem na palubě

Že by nový ruzyňský terminál umožňoval rychlejší odbavení, se mi zatím nezdá. Spíše naopak. Když můj let již volají na gejt, bývá fronta na čekinu přede mnou ještě delší než dříve. Ve společné frontě totiž čekají cestující na tři nabité lety, zatímco u mnoha přepážek je prázdno. Prý nejsou lidi. Tedy ti za přepážkami.

Ve čtvrtek jsem letěl do Bruselu stejným letem jako náš komisař. Do fronty na odbavení přišel ještě později než já, na tmavém obleku se mu na zádech houpal batoh. Nebylo vidět, zda má na nohách běžecké boty, ale pochybuji. Tvářil se klidně, spokojeně. Určitě si to teď užívá víc, než když předsedal vládě se Škromachem a spol.

Už podruhé spolu tedy budeme na stejné palubě, říkal jsem si. Má mě to vlastně uklidňovat, znervózňovat nebo nechat lhostejným? Dostane naše letadlo privilegovanou péči, získá třeba rychleji odletový slot? A nebo bych se měl naopak bát, že právě na náš let se soustředí větší zájem nějakého bláznivého teroristy?

V každém případě však s Vladimírem Špidlou na úplně stejné palubě nejsme. Pochybuji totiž o tom, že by mi věnoval podobnou pozornost na svém blogu.

Verš pro dnešní den:

Být proslulou celebritou
či osobou zcela skrytou,
co si vozí do Pisárek
o dvou kůrkách komisárek?

...Čti dál...

24. června 2006

Poprvé naposledy

Michal Prokop je bývalým náměstkem ministerstva kultury, úspěšným moderátorem a spoluautorem televizní talkshow Krásný ztráty a majitelem stejnojmenného baru v centru Prahy. Především je to však žijící legenda českého blues-rocku a pan Muzikant.

Jeho dvorní textař, básník Pavel Šrut, napsal 13 úžasných textů, z nichž ve spolupráci se Skoumalem, Andrštem a Hrubým vzniklo po neuvěřitelných 17 letech nové Prokopovo album Poprvé naposledy.

Vedle Hansardovy Swell Season je tu v krátké době další deska (ano, takhle skutečně vypadá), kterou si jen tak z přehrávače nevyndám. Pane jo, takhle se slaví šedesátka.

Verš pro dnešní den:

Někdy sám sobě jsem nevítaný host
někdy sám sobě mydlím schody
někdy jsem líný stavět most
přes tvoje rozbouřený vody / Pavel Šrut /

...Čti dál...

22. června 2006

Účastníkem zájezdu pod vlivem

Pizzerie Colosseum na Dominikánské má moc příjemné posezení na protějším chodníku u zdi kostela sv. Michala. Avšak rozlévané víno si tam nedávejte. Jeho kvalita je dostačující pouze na to, aby uvedla do nálady, v níž lze absolvovat nenáročnou komedii o desáté večerní.

Nebudu se pseudointelektuálsky ušklíbat nad Vieweghem a rovnou předesílám, že jsem od něj s chutí četl většinu jeho knížek. Mám rád jeho sebeironii a postřehy, kterými ukazuje klišé v našich životech. Znamená pro mne v české literatuře něco podobného jako můj oblíbený Woody Allen ve světovém filmu. Ten také chrlí skoro jedno dílo ročně a sarkasticky glosuje neurózy mezilidských vztahů. Vždy se přitom jedná o počin výrazně čnící nad tím okolo, aniž bych - na druhé straně - dokázal některý Allenův film nebo Vieweghovu knihu vybrat do osobního zlatého fondu. Mají na mě silný vliv jaksi v celku.

Talentu a prsům Kristýny Leichtové v roli černovlasé intelektuálky prý producenti prorokují hvězdnou budoucnost, ale ve filmu mne zaujal spíš výkon Anny Polívkové. Sympaticky nepřehrávající, uvěřitelná. Jiří Vejdělek mohl jistě natočit lepší film, kdyby chtěl z něho dostat něco víc než jen divácky úspěšnou komedii převyšující (hlavně díky scénáři) průměr domácí produkce.

Myslím, že po Románu pro ženy musí být tohle pro Viewegha zklamání. Snad si Filip Renč (podle Vieweghova deníku Účastníky nakonec točit odmítl) poradí s Případem nevěrné Kláry lépe.

Citát pro dnešní den:

Četba je okamžik oddychu v lidském zápase. Proč čteme? Protože chceme vědět, jak s životem zápasí ostatní. Literatura je důvěrnost, kterou v našich životech postrádáme. / Michal Viewegh /

...Čti dál...

21. června 2006

Rady pro filmové Vary V.

5. Nejen filmem živ je Varů host

Skalní milovníci filmu stihnou denně i pět kousků. Zdraví prospěšné je však mezi nimi najít si čas alespoň na jídlo. O restaurace, pizzerie, kavárny a čajovny není ve městě nouze, záleží jen na vkusu a peněžence. Mám dvě obzvlášť oblíbená místa.

Když se dáte nedaleko od Vřídelní kolonády po ulici Zámecký vrch do kopce, asi po 150 metrech narazíte napravo na stejnojmennou restauraci. Kychyně i interiér ve francouzském stylu, široká nabídka vín včetně archivních, sedět se dá při dobrém počasí také venku. Míst tu není mnoho, takže bez rezervace je šance na posezení ve větší společnosti malá.

Druhým tipem je Charleston, který se nachází na rohu Bulharské ulice v centru města. Zde je pro změnu anglický styl interiéru a na stěnách ukázky titulních stran ostrovních novin z doby prvního člověka na měsíci, atentátu na Kennedyho apod. Kuchyně a víno rovněž skvělé.

Jak už jsem naznačil dříve, při přejícím počasí je škoda nevyužít osvěžení v bazénu nad Thermalem. Komu se nechce zdlouhavě obcházet celý komplex hotelu lesem, může jet hotelovým výtahem. Tedy počká-li si chvíli, až někdo pojede dolů, neboť přivolat ho lze jen kartou hotelových hostů.

Doprovodný program zahrnuje koncerty (každý den v 17 a 20h před Thermalem) a výstavy. Letos to budou mj. obrazy Sergeje Ejzenštejna, průřez tvorbou Theodora Pištěka, filmové plakáty, rekvizity z natáčení znělky (František Skála) nebo fotografie Alexandra Kratochvíla. V programu jsou dále turnaj v petanque a tradiční čaj o ČTvrté (diskuse s tvůrci českých filmů). Asi vyzkouším Kavárnu potmě. "Nevidomý průvodce vás posadí a obslouží v absolutním zatemněním a vy si vyzkoušíte, co umíte vnímat všemi smysly najednou - kromě zraku."

Pokud to chcete letos zkusit, je nejvyšší čas myslet na to, kde budete spát (o moc víc v místě ubytování nestihnete). Atraktivní lokality jsou obsazeny měsíce předem. Pokud však nemáte velké nároky, i teď se dá něco najít. Oficiální festivalová nabídka zde.

Vážně pojeďte, stojí to za to.

Verš všedního dne:

V sálu kina příšeří
s kritikou se nesvěří,
dotyk ruky, kolena ...
vedle sedí stulená

...Čti dál...

20. června 2006

Jak se pluje v Beztíži aneb svědkem sobě

Už to bude skoro měsíc, co jsem si začal s osobním blogem. Je čas na souhrn dojmů a snad i na malého průvodce po Beztíži ze|mě.

Nejdříve k používanému systému. Podvědomě mě to táhlo tam, kde jsem nejčastěji pobýval při čtení. Tedy na zahraniční Blogger a slovenský SMEblog. Ten se mi hodně líbí po stránce čistého designu a přehledné navigace. Plusem je i ochrana před komentářovým spamem. Na můj vkus je tam však příliš reklamy od provozovatele (hlavička, patička a ještě banner na boku), kterou nemůžu mít pod kontrolou.

I proto jsem si vybral Blogger. Jeho znalost se navíc může hodit pro případné choutky psát časem v angličtině. Umí toho hodně, ale překvapilo mně, jak základní věci mu ještě chybí. Neumožňuje přiřazení do kategorií a zkrácený náhled příspěvků na homepage. Místo abstraktu/perexu tam jdou rovnou plné texty, jejichž celková délka může být odrazující. Naštěstí to jde upravit doplněním několika kousků kódu do šablony a každého příspěvku (pokud se vám ovšem chce pročítat podrobný help). Když však bude některý post tak kratičký, že abstraktem je řečeno vše, stejně bude vybízet ke kliknutí na Čti dál.

Nabídku šablon jsem očekával bohatší. V zásadě se jen barevně obměňují asi tři varianty. I jen trochu vybíravějšího blogera to tak donutí seznámit se s koncepcí CSS stylů. Na druhou stranu je pravda, že tomu, kdo hledá jednoduchý systém s minimální potřebou měnit layout, stačí velmi rychle nastavit prostředí a začít už jen psát. A navíc - je to zadarmo :)

A teď k navigaci. Do levého sloupce jsem doplnil výběr oblíbené muziky, nezapomenutelných filmů a knih z poslední doby, které ještě zůstávají v hlavě. Bylo to poučné vzpomínání. Aspoň jsem si uvědomil, jaké zážitky v čase přetrvávají. Obvyklejší je možná uvádět aktuální přehledy typu Co poslouchám než výběr Best of. V případě hudby jsou však moje nálady natolik se měnící, že bych musel seznam updatovat každý druhý den. A nebo zobrazovat aktuální statistiku AudioScrobblera (na tu je zatím brzy). V případě filmů bych se rád těm aktuálním věnoval v postech.

Do výběrů patří ještě přehled užitečných internetových služeb, které by se mohly hodit každému, a blogů, které mne k Beztíži inspirovaly. Všem jejich autorům patří můj dík. Pořád jsou pro mne vzácnými místy, kam se uchyluji.

Tak snad se v tom vyznáte. Právo na změny je vyhrazeno, to ostatně záleží i na vás, kteří budete mými svědky.

Verš všedního dne:

Gravitační pole, louky, lesy
výšek lační dole mezi běsy

...Čti dál...

18. června 2006

Rady pro filmové Vary IV.

4. Co dělat, když je vyprodáno

K této situaci dochází velmi často, takže v první řadě nezoufat. Rezervované, ale nevyzvednuté vstupenky, se hodinu před představením uvolňují do pokladního prodeje. Stejně tak blokovaná místa pro VIPáky a novináře. Vyplatí se tedy přeptat se předem u pokladny, jaká je šance. 15 minut před začátkem představení je poslední (nevelká) možnost získat nevydané vstupenky na Last minute pokladně v Thermalu.

Pokud neuspějete ani tam, není ještě nic ztraceno. 5 minut před začátkem jsou na volná sedadla v sále vpouštěni držitelé běžné akreditace, kteří se obvykle už hodinu před začátkem začínají houfovat ve frontě před vchodem do sálu. Doporučuji zde držet přednostní pozice.

Je velmi pravděpodobné, že budou vpuštěni i další nad kapacitu sálu, pokud zbylo místo na sezení na zemi v uličce nebo u stěn. Jste-li tedy ve frontě cca do 20. místa (velmi záleží na konkrétním kině i personálu), máte slušnou šanci se dovnitř dostat. V případě Velkého sálu téměř jistotu. Výjimkou je mobilní "nafukovací" kino (letos Espace Dorleans) nebo osobní uvedení filmu významnou celebritou. V těchto případech nebývá z důvodu bezpečnosti vpuštěn nikdo, kdo nemá svoje sedadlo.

Přestože stoupá podíl otitulkovaných filmů, některé jsou simultánně tlumočeny. Proto před tím, než propukne euforie, že jste se nakonec do sálu přece jen dostali a dokonce obsadili pohodlné místo k sezení, nezapomeňte si vzít sluchátka.

...Čti dál...

17. června 2006

Páči sa

Zdroj: fotogalerie, www.bratislava.sk"Na týždeň za stopädesiat." Než dojdu k autu, dívčina v reklamním tričku mi podává plechovku a letáček. Lepím známku na sklo a napiju se, abych dostal křídla. Funguje to, asi za půl hodiny jsem přeletěl skoro opuštěný úsek slovenské dálnice.

"O chvíľu ste za vodou," slibuje na billboardu Orange. Skutečně, dole se po obou stranách otevírá Dunaj. Vlevo se vzpíná šošovica nad mostem a sluncem osvícený hrad, vpravo se řeka kroutí za zatáčku do Rakouska. Měkké světlo padá na nábřeží, podvečerem tlumená atmosféra Starého mesta láká k posezení. Nejraději bych zastavil přímo na mostě a šel se kochat.

O pět hodin později cestou zpět z Vajnor mám více klidu uvědomit si, jak rád tudy jezdím. Před 17 lety jsem poblíž Pasienok strávil skoro devět měsíců. Na Hlavnom námestí hrál v té revoluční zimě Karel Kryl a - jak zpívá Nohavica - "zasnežená Bratislava bola plná električiek."

Tenkrát jsem o tom ještě nevěděl. Ale už jsem ten pocit donosil. Mám ji rád.

Verš všedního dne:

Nič už nieje také ako predtým,
zabúdam a novú rieku vetrím

...Čti dál...

16. června 2006

Rady pro filmové Vary III.

Rada č.3. Jak získat vstupenky

Včasná rezervace je základem úspěchu. Včasnou myslím fakt, že rozhodují minuty i sekundy. Prodává se od 29.6. vždy jen na daný a příští den.

První možností je stoupnout si do fronty k pokladnám (letos má fungovat 24 pokladen na 6 místech, většina v Thermalu a okolí), které se otevírají od 9 hodin. První místa bývají obsazena již okolo půlnoci těmi, kteří tu nocují ve spacácích. 1-2 hodiny před otevřením bývá fronta už pěkně dlouhá.

Komfortnějším způsobem pro držitele mobilů je natáhnout si budík na 6:55, po probuzení si rychle protřít oči a sáhnout po mobilu a přichystaných kódech představení, po kterých toužíte. Okamžikem sedmé hodiny je nutno co nejrychleji poslat rezervační SMS nebo zadat rezervaci přes formulář ve festivalovém WAP menu. SMS se týká jen zákazníků Eurotelu, kteří si tak mohou texty připravit už večer před tím a ráno jen odesílat. Kdo má rychlé prsty a trochu štěstí (tomu se dá napomoci vhodně zvoleným pořadím rezervací podle programových priorit), může za 5-10 minut pokračovat ve spánku, aniž by vylezl z postele. To může ostatně i ten, komu štěstěna ráno nepřála. Jsou totiž filmy, které se vyprodají během tří minut.

Kromě míst určených pro prodej na pokladnách a přes SMS a WAP jsou vždy ještě zvláštní sedadla blokovaná pro novináře a VIP hosty. Úplně nejsnadnější to tedy mají ti, kteří mohou požádat své privilegované známé o použití jejich speciálních akreditací.

...Čti dál...

15. června 2006

E-moc-e

"Umění v lidech vyvolává emoce. Pokud umění vzniká pro radost sobě i ostatním, není svázáno pomyslnou kazajkou komerce, může mít ohromnou a pozitivní moc. Všude kolem vidím spoustu lidí, kteří se uměním nechtějí nebo nemohou živit, ale věnují se mu pro radost sobě i druhým, ve svém volném čase. Takové talenty si zaslouží podporu a zviditelnění," říká o svém projektu na podporu nekomerční umělecké tvorby jeho zakladatel Milan Deutsch.

Až do konce roku se mohou umělci v oborech malba/grafika, foto, poezie a hudba prezentovat ve virtuální galerii na www.e-moc-e.cz. V září pak získají možnost vystavovat svá díla v rámci Festivalu emocí prostřednictvím výstav, workshopů a koncertů v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a Jablonci nad Nisou. Zatím na webu najdete díla 22 přihlášených. Projekt je však otevřen i dalším zájemcům, kteří se uměním neživí.

Jednoduché spojení agregované nabídky v bitech a nízké bariéry vstupu pro všechny aktivní tvořivé jednotlivce s výběrem toho nejlepšího pro prezentace naživo / v atomech ve stylu Tour de Art. Proč to někoho už dávno nenapadlo?

Myslím, že takový sympatický projekt potřebuje k úspěchu dosažení kritické masy na straně nabídky (dostatek prezentujících se umělců a jejich děl, aby bylo z čeho vybírat) i poptávky (čtenáři, diváci, posluchači). Tipuji si, že jazýčkem na vahách bude ne/zájem médií (včetně internetových) a zašťiťujících osobností (dvě už má, ale to je málo). Jenže to může být zároveň největší nebezpečí projektu v podobě plíživé komercionalizace, vůči které chtěl být alternativou.

Verš všedního dne:

A voda do něj buší
A kosa na něj padá
A sochař mu dá duši
A dlaň ho hladí ráda... / Monika Pavlíčková /

...Čti dál...

13. června 2006

Rady pro filmové Vary II.

Dnes se na webu festivalu objevil kompletní seznam představení uváděných filmů včetně času a místa, kde se hraje. Bohužel ne u všech filmů je zatím uveden popis. Nastává tedy čas na další radu.

Rada č.2. Podle čeho vybírat filmy

V prodeji budou dva katalogy, z nichž alespoň jeden doporučuji ihned po příjezdu zakoupit. Výhodou malého katalogu (cca 10x20 cm) je nižší cena a to, že ho můžete nosit celý den s sebou. Hodí se pro operativní přehled typu kdy, kde, co včetně mimofilmového dění. Nevýhodou je, že popisy k filmům jsou v něm velmi stručné a obsah filmu z nich lze spíše hádat. Proto je užitečné si na začátku pobytu alespoň půjčit velký katalog, kde je každému filmu věnována celá strana formátu A4.

Dobrým vodítkem k výběru jsou sekce, do kterých jsou filmy zařazeny. Některé jsou stálé, např. soutěžní sekce nebo Horizonty (díla oceněná na jiných festivalech), jiné se každoročně mění. Tento rok je to třeba Zaostřeno na britský film, Viděno sedmi (mládí očima francouzských tvůrců) nebo Sundance (americký festival nezávislého filmu založený Robertem Redfordem).

Vybírat je však třeba nejen podle obsahu filmů. Někdo chodí do kina raději večer nebo dokonce o půlnoci (letos na takové pamatuje jedna speciální sekce), jiný dává přednost představením ranním a odpoledním, neboť večery chce mít volné pro koncerty nebo bujaré večírky (pak je ale težké stíhat ta rána). Program je nabitý a nejde vidět vše, co by člověk rád. Také vzhledem k poloze kin, mezi nimiž probíhá přesun. Mezi hotely Pupp a Thermal jezdí bezplatná autobusová linka, nikoli však nejkratší cestou.

Kina jsou rozhodně dalším důležitým kritériem výběru. Letos se hraje ve 14. Kromě přesné polohy si zjistěte také kapacitu sálu. Její velikost je přímo úměrná šanci se do něj dostat (ještě o tom bude řeč). Nejkomfortnější sezení je v kině Panasonic (bývalá Drahomíra) a ve Velkém sále Thermalu. Vzduch a sedadla jsou zaručeně nejhorší v kině Čas. Musím říct, že vidět o půlnoci dobrý film ve vyprodaném a klimatizovaném Velkém sále (s kapacitou 1200 míst) je zážitek, na který se nezapomíná.

Festivalový web nabízí mezi jinými dvě užitečné služby. Můj program slouží jako váš osobní plán představení, v němž snadněji odhalíte časové konflikty (v nejbližších dnech by mělo údajně přibýt i grafické zobrazení) a kde máte po ruce všechny potřebné informace k rezervaci vstupenek. Pod jednotlivými filmy jsou pak diskuse, kde si můžete zjistit ohlasy diváků. Každý film se obvykle dává dvakrát, výjimkou nejsou ani promítání zařazená dodatečně pro velký zájem.

...Čti dál...

11. června 2006

Žluté sestry nezpívají do větru

Když už jsem posledně začal o Varech, včera mi atmosféru filmového festivalu připomněly zvuky linoucí se z kuřimského zámku. Byl to Vítr.

Karlovy Vary totiž nežijí úvodem července jen filmem. V doprovodném programu festivalu je každý den několik koncertů různorodých žánrů. Odpoledne se hrává i na improvizovaném podiu před Thermalem. Právě tam mě loni zaujala soulová muzika, kterou k mému údivu hráli, zpívali a tančili mladičké bělošky a běloši jako poleno. Koupil jsem si demo CD (přesněji 35. kopii ze 150 vydaných vlastním nákladem) a poznal, že si říkají Yellow Family.

Když Yellow Family nechají nástroje a kluky doma, vznikne ryze dívčí vokální kvartet Yellow Sisters. Ten si včera v kuřimském zámku na Colourscope vyzpíval smlouvu na vydání CD u Indies a účast na Colours of Ostrava. Myslím, že se bude na co těšit.

Verš všedního dne:

Země jsi, po které kráčím a sedím, když nemůžu jít
Slzama občas Tě smáčím, když zdá se, že nejde mi žít
/Lenka Jankovská: Pramen /

...Čti dál...

8. června 2006

Rady pro filmové Vary I.

V pátek 30.6. začíná 41. ročník filmového festivalu v Karlových Varech. Jezdím tam s jednoroční přestávkou od roku 1999 a návštěvu doporučuji kvůli jedinečné atmosféře nejen filmovým fanouškům. Vary jsou krásné město i bez festivalu, ale během něj omládnou a mění se na happening, jehož otevřenost obdivují filmoví fanoušci z celého světa. Kde si také můžete neformálně popovídat s režiséry typu Alexandra Payna?

Přestože má festival přehledný a informačně bohatý web a našli by se zkušenější matadoři, než jsem já, pokusím se postupně o sepsání pár subjektivních rad, které festivaloví novicové z oficiálních informací nevyčtou. Bez záruky, že letos bude možná něco jinak.


Rada č. 1: Pořiďte si Festival Pass

5. a 6. července jsou státní svátky, takže vzít si 1-2 dny volna a připojit k němu jeden víkend znamená, že si lze udělat do Varů příjemný letní výlet a prožít tam půlku festivalu. V takovém případě se vyplatí pořídit si nejdříve akreditaci aneb Festival Pass. Ten pětidenní stojí 700 Kč (pro studující asi o třetinu méně) a každý den lze na něj získat nejméně 3 vstupy na různé filmy, možnost rezervace lístků mobilem a vstup na tiskovky. Býval to i bezplatný vstup na otevřený bazén hotelu Thermal, odkud je nádherný pohled na Vary.


...Čti dál...

5. června 2006

Zvolil jsem černouška

Kdo častěji jezdí po dálnici D1, už ví, kde se vyplatí zastavit na něco k uchlácholení hladu nebo k uklidnění nervů z hry na čekanou nebo TIR myškovanou. Má prostě svá oblíbená místa, případně i pokrmy.

Směrem na Prahu je jistotou populární Melikana na 85. kilometru. Vzpomínám si, jak malý D. tam kdysi v poloprázdné restauraci přicupital ke stolu tehdejšího primátora Koukala a zaskočil ho důraznou otázkou Co papáš?. Směrem na Brno mám oblíbených míst víc - Aral, Pávov a U Černé studánky. Všechny tři jsou bohužel natěsnány vedle sebe mezi 100. a 122. kilometr, takže gastronomický benchmarking v rámci jedné jízdy málokdo stihne.

Jak už to obvykle v našich restauracích chodí, vycházející hvězdy časem hasnou. Pozoroval jsem to na kvalitě boršče, na který jsem před lety skoro pravidelně zastavoval u Aralu. Až množství masa kleslo pod čtvrtinu původní úrovně, přešel jsem k Černé studánce. Má poetické jméno a hezčí prostředí. Ani to však nezabránilo stejnému trendu s borščem.

Dnes však budu chválit. A to motorest Pávov za dlouhodobě vysokou kvalitu česnekové polévky. Dnes k tomu přidal výborně ochucený salát s kuřecím masem nazvaný hororově Sekretářka. Vrcholem kulinářského zážitku byl ovšem černoušek. Pokud víte, o co jde, a máte jej rádi, vřele doporučuji. Aneb má Volba posledních dnů.

Poučení všedního dne:

Fool me once, shame on you.
Fool me twice, shame on me.

...Čti dál...

Závod o život

Přítelkyně z Anglie mi poslala mail o tom, že poběží závod na podporu výzkumu a léčení rakoviny, který lze sponzorovat internetovou platbou. Potud nic převratného. U nás jsme mohli přispět dárcovskou esemeskou na oběti povodní nebo na obnovu slovenských Tater.

Na tom britském nápadu se mi líbí dvě věci. Za prvé, že je personalizovaný. Na závod nebo celý nadační fond nepřispívám obecně, ale přes konkrétního člověka, který se rozhodl na podporu této věci běžet. Automaticky se mu vytvoří personalizovaná web stránka, kde je vidět seznam dárců a celková suma, kterou se mu podařilo vybrat. Alice získala zatím jen desítky liber, ale ti nejlepší mají na virtuálním kontě už několik tisíc. Letos chce Race For Life vybrat 46 milionů liber prostřednictvím 750 tisíc dobrovolných "organizátorů sbírek".

Za druhé se mi líbí ekonomická motivace vyplývající z britského daňového systému. Rozumím-li tomu správně, pokud darujete na charitu 100 liber z vlastní kapsy, získá obdarovaná nadace ještě 28 navíc od státu z vašich daní. Co když tradice bohulibého mecenášství vzniká právě tím, že můžeme sami rozhodnout, kam půjde část našich daní?

Jenže... V kontextu toho, co v sobotu večer vypustil Paroubek ze svého orálního otvoru, mi přijde téma daňových asignací docela malicherné. Až tak hluboko jsme klesli.

Verš všedního dne:

Nastav ruku, podej prst,
stát si vezme další hrst

...Čti dál...

1. června 2006

Tu pravou stranu

Patřím k těm, kteří jsou od doby opoziční smlouvy znechuceni domácí politikou. Ve svobodných volbách jsem vždy volil pravici, ale kde najít volitelnou stranu se zásadovými osobnostmi a uskutečnitelnou vizí státu? Nemůžu si pomoci, po zániku ODA a faktickém rozpadu US mi chybí ve sněmovně liberální pravicová strana.

Ještě nikdy jsem neměl takovou nechuť jít volit jako tentokrát. Srdci nejbližší jsou mi Evropští demokraté. Jan Kasl, Jana Hybášková nebo Josef Zielenec jsou důvěryhodná jména, která by mohla být zárukou změny současných zahnívajících poměrů, nicméně se obávám, že po masmediální masáži předvolebními průzkumy bude dosažení 5 % prahu mimo Prahu oříškem. A ztráta hlasů by mohla být při současné konstelaci tragická, neboť k levici blairovského střihu má Paroubkova ČSSD daleko asi 40 let.

Sázkou na jistotu je tedy ODS. Ale na jistotu čeho? Mám tak volit Langera, Tlustého, Zahradila a Dostálovou? Nebo jejich bodrého předsedu? Ano, je možné si vybrat i senátora Sobotku, hejtmana Tošenovského, poslance Pospíšila nebo primátora Svobodu, ale dokáží tihle lidé získat dostatečnou stranickou podporu, aby odstranili léta budované bašty klientelismu a změnili styl chování strany?

Trefný komentář k šedivé předvolební nabídce se v úterních lidovkách povedl Janu Rumlovi. To je mimochodem ten, který po volbách 1998 jako tehdejší předseda Unie svobody dostal nabídku na spolupráci od Miloše Zemana. Aniž by před tím mobilizoval proti levici, na rozdíl od Václava Klause nabídku ČSSD zásadově odmítl.

Mimochodem Jan Ruml, Josef Zielenec, Jan Kasl nebo třeba Hana Marvanová bývali kdysi oporami ODS (Zielenec patřil dokonce s Klausem k "duchovním otcům zakladatelům"). Všichni postupně vzdali boj o vnitřní reformu strany a odešli. Myslím, že tady leží klíč k vysvětlení toho, proč může řadě lidí připadat program ODS docela blízký na rozdíl od jejího stylu a lidí v čele, kteří ji reprezentují.

Tak koho? Někdo radí volit nejmenší zlo, reklamy zase volání o víkendech zdarma. O pomoc se volá vždy zdarma.

Aforismus všedního dne:

Nejlepší politika je mluvit vždy pravdu - pokud ovšem nejste výjimečně dobrý lhář. (Jerome klapka Jerome)

...Čti dál...